Margita Lázoková

„Oni do těch vesnic naši lidi, naši rodiče, maminka, otec, babička, všichni docházeli. Docházeli do obce Brzotín za sedlákama. Žili tam Maďaři, maďarští grófové, hraběnky, zámky měli a naši Romové u nich byli velice vážení. Zvali je na práce, muzikanty zvali na různý oslavy. Brzotín byla vyhlášená obec s muzikantama, takže cokoliv se dělo ve vsi, v obci nebo v blízké Rožňavě, tak zvali muzikanty z Brzotína. Dokonce i ženy - moje babička z maminčiny strany vzpomínala, že od svých patnácti let dělala hospodyni u nějaké hraběnky v obci, v Brzotíně. Důvěřovali jim a měli je rádi."

„V těch Kutinách to bylo tak, že naši dostali statek. Ty rodiny, které tam přišly, dostaly statek, který byl po válce neobydlený, prázdný. Tak oni si to tam zabydleli, zařídili, pomohli jim ti inženýři, lidé z vesnice přišli pomoct, dali našim lidem, co bylo potřeba a odtud chodili naši chlapi do práce. Tam se vařilo, pralo, všecko prostě, byl to život jako v těch osadách na Slovensku, dalo by se říct. Zase bylo několik rodin pohromadě a vařilo se společně..."

„Ten soubor byl soubor lidových písní a tanců, východoslovenských písní a tanců, a jak název napovídá, byl tam vesměs slovenský repertoár, jak tance - čardáše, čapáše a já nevím co ještě, a ženské zase různé karičky... V tom souboru byly zastoupeny [tance] z různých krajů Slovenska, to samé kroje a všechno. Už v té době, v padesátých letech, už od začátku byl soubor šedesátičlenný a můj otec - protože to muzikanti chtěli, tam přinesl i trochu toho maďarského a romského folkloru. Měli úspěch, Poľana jezdila všude a má trvání do dnešního dne, protože to Vysoké učení technické existuje pořád. A ti studenti se střídají; jedni vystudují a odejdou po svým, jsou umístění do práce a další a další studenti přicházejí, a když jsou na tu muziku, pokud jsou na tu kulturu, tak se přidávají a pokračuje to. Tak to je velice krásné, to se mně moc líbí. Takže za tatínka se během té doby vystřídalo hodně jak muzikantů, tak tanečníků i zpěváků. Zpíval s nimi i Luboš Holý, Milan Križo byl zakladatel, tatínek tam byl jeho první primáš. Takže i já na to mám velice krásné vzpomínky, pár roků jsem byla taky členkou souboru Poľana, než jsem šla na studie. Potom toho času už tolik nebylo, ale byla to dobrá věc."