Arnošt Lavante

„Matka to otci doporučovala, ovšem otec byl té zásady, že být v cizině jako emigrant... a on to celkem dobře viděl z titulu své činnosti, co vystěhovalectví a emigrantství obnáší, tak byl proti tomu a trval na tom, že se vrátíme do republiky.“

„Ta diplomatická činnost jako taková, o ní jsem neměl žádné tušení, žádný kontakt pochopitelně. To se dělo někde tam v těch kancelářích, kde se pohyboval otec jako konzul, tam měl svůj tým, se kterým spolupracoval a zastupoval zájmy Československa. A pak tam byla spousta služebných, hospodář, který se staral o vodu, a podobně.“

„Vydal jsem se vlakem do Mnichova. Siemens má celou řadu speciálních odborů a oddělení a do toho jednoho jsem zavítal a říkám, podívejte, jsem ten a ten a nemáte pro mě místo? A ať už tomu bylo jakkoliv, místo měli, dokonce mi ještě zaplatili vlak tam a zpátky a do začátku nám ještě dali podnikový byt.“

„To bylo vražedné. Zvlášť když vezmete v úvahu ty podmínky, které byly, možnosti, které se naskytovaly, a byla to neuvěřitelně obětavá práce všech zúčastněných. Nehleděli na časové omezení, materiální omezení, finanční, viděli v tom opravdu otázku osobní ctižádostivosti. Tak to bylo a bez toho by se to nebylo dalo dát dohromady.“