„Když v roce 1941 začala válka s Ruskem, tak jsem měl denní a noční směny a bavil jsem se (u Kruppu v Essenu) s mladými lidmi, kteří nebyli špatní, ale kteří kecali, no a já jsem se taky ‚prořekl‘. Oni říkali, že budou potřebovat do Čech a na Balkán dát německou kulturu. Já jsem řekl: ‚No jestli chcete dělat takovou kulturu, jako děláte na frontě s Ruskem, tak to...‘ (pěkně děkuju). Byl tam také nějaký Van a ten si napsal na lísteček, o čem jsme si povídali. On to ale překroutil... nebyla to pravda.“
„V červnu přišel papír, abych se dostavil na pracák, a strejda povídá: ‚Nikam nepůjdeš‘, roztrhal papír a nikam jsem nešel... pak to bylo i v září. Druhá pozvánka přišla přímo na mě, také jsem ji zahodil... stalo se to, že 1. prosince přišel k nám do bytu četník a povídá: ‚Oblečte se a pojďte se mnou.‘ A to bylo vše, co řekl. A byla to zase jízda do Německa na nucené práce, žádné výmluvy, a jel jsem do Saalfeldu.“
„Svářeli jsme tam součástky na ponorky. Nastupovali jsme v osm večer a v pět ráno jsme končili. O půlnoci byla svačina a jinak jsme neměli nějakou honičku. Pracovali jsme celý týden mimo neděle.“
Ladislav Laubr se narodil v roce 1920. V osmi letech mu onemocněla maminka a tatínek ho poslal k příbuzným na Podkarpatskou Rus. Tam vychodil obecní školu i měšťanku a vyučil se strojním zámečníkem. V roce 1939 utekli zpátky do Prahy přes Rumunsko, Chorvatsko a Rakousko. Po třech měsících v Praze pamětníkovi díky jeho původu nabídli práci v Německu. V roce 1940 začal pracovat jako svářeč pro firmu Krupp v Essenu. V roce 1942 byl zatčen a vsazen na pět měsíců do vězení za kritiku německé kultury na pracovišti. O rok později v lednu se vrátil do protektorátu ke strýci do Hradce Králové a v září přišel přípis z pracovního úřadu. V prosinci 1943 byl odeslán znovu na práci do Saalfeldu. Za války se oženil v Hradci Králové a pracoval na poště. Poté až do důchodu pracoval na úřadu a v textilním podniku TOS Varnsdorf. K místu Ladislavu Laubrovi pomohly jeho muzikantské dovednosti, hrál na housle a na trubku a jeho šéfem byl dirigent. V letech 1957-1959 vystudoval dvouletou průmyslovou školu. Za nepolitický delikt byl pět let vězněn na Borech a na Pankráci. Poté se podruhé oženil. Ladislav Laubr zemřel 4. února roku 2016.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
