V životě je třeba dodržovat dvě zásady: uměřenost v askezi i obžerství
Vladimír Laštůvka se narodil 8. června 1943 ve Strážnici na Hodonínsku. Protože jeho otec v roce 1948 odmítl vstoupit do KSČ, měla rodina potíže. Vladimír absolvoval gymnázium (tehdy SVVŠ) v Uherském Hradišti. V roce 1962 byl přijat na Fakultu jaderné a technické fyziky, kde se stal členem studentské revoluční skupiny, která navazovala na revoluční hnutí studentů na Západě. V roce 1967 promoval a nastoupil v jaderné elektrárně A1 v Jaslovských Bohunicích. Ještě před povoláním do základní vojenské služby se oženil. Nastoupil u složek protivzdušné obrany, ale z politických důvodů byl převelen k tankovému praporu v Šumperku. Tam zažil invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Po vojně se přihlásil k aspirantuře na Ústavu fyziky pevných látek, ale z politických důvodů nebyl připuštěn k obhajobě. Roku 1971 se zúčastnil protestní akce proti volbám. Při zveřejnění dokumentu Charta 77 se účastnil sběru podpisů. Pravděpodobně na udání jednoho z uchazečů o podpis byl v Praze i s podpisovými archy zatčen a posléze odsouzen. Po návratu na svobodu získal místo v teplárně v Brně, kde mu kynula pozdější perspektiva práce v jaderné elektrárně v Dukovanech. Přesunul se nicméně do Děčína, kde měl rodinu s desetiletým synem. Po listopadu 1989 se stal zakládajícím členem OF v Děčíně a v únoru 1990 byl kooptován do ČNR. Roku 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD. V letech 1996–1998 byl členem sněmovního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Dále prošel ještě řadou různých politických funkcí, včetně evropských. Z toho je třeba vyzdvihnout činnost v zahraničním výboru Sněmovny. Veřejnou část politické aktivity ukončil v roce 2006. Od té doby se stále angažoval, ovšem jen neveřejně, jako senior-konzultant. Vladimír Laštůvka zemřel 28. září roku 2018