„Jak byl založený odbojový výbor v Rastovaci, tak přišli ustašovci. Otec byl u partyzánů, syn u ustašovců. Přišli a otce a ještě jednoho tajemníka odbojové organizace sebrali, uvázali za vůz a táhli. Konkrétně se jmenovali Karič a Levar. Nebo potom ještě z Německa se vrátili na dovolenou, co byli nasazeni v Německu. Přišli na brigádu na žně domů. Tři z naší obce zabili Němci. Protože šli pomoct Srbům na žně ve vedlejší pravoslavné vesnici. Tak je pozabíjeli, naházeli do stodol, zapálili a tam shořeli. Tři lidi z naší vesnice.“
„Byl jsem poslaný navrch na určitou kótu. Že jsou tam Němci. Přišli jsme na tu kótu a viděli jsme Němce na padesát metrů. Ještě s těma čepicema s kšiltama. Začali po nás pálit z kulometu. Jeden mladý kluk tam zůstal. Padl na místě a dva jsme byli ranění. Já jsem nic nevěděl. Žádná bolest. A rázem se dívám, bylo to v únoru, z boty mi teče krev. Měl jsem ručník, tak jsem si stáhl nohu, ještě tři a půl kilometru jsem šel sám. Doběhl jsem k našim a ti mě potom naložili na koně a odvezli mě do bunkru do polní nemocnice. Ta byla v zemi. Veliký bunkr. Bylo nás tam asi sedmadvacet. A Němci a ustašovci, jak šla fronta, jak utíkali, tak po vrchu bunkru chodili, a nepřišli na ten vchod. Ventilačky byly mezi kořenama, takže tam byl vzduch. Všechno tam bylo připravený. Byl tam jeden partyzán s granátem a se samopalem, a kdyby tam přišli Němci, tak byli všichni pro to, aby to vyhodil do vzduchu. Tehdy bylo horší se Němcům dostat do ruk.“
„Moje sestra byla tehdy ještě dítě. Pásla krávy v lese a přicházeli vlasovci, jak se jim tehdy říkalo, a zaminovali to tam kolem tratě. Děcka tam nahnaly krávy na pastvu a jedna kráva zavadila o drát a mina vybuchla. Mojí malé sestře to potrhalo nohu, vytrhalo maso.“
Vincent Laš se narodil v roce 1927 v obci Skalité, která leží v severovýchodní části Slovenska u hranic s Polskem. Velkou část dětství ale prožil v obci Mali Rastovac ve Slavonii, kam se rodina přestěhovala v roce 1936 v době hospodářské krize. Vincent Laš tam za války v pouhých šestnácti letech vstoupil do komunistických partyzánských jednotek vedených Josipem Brozem Titem. Ke konci války byl při přestřelce s Němci raněn do nohy a nějakou dobu se léčil v podzemním krytu, který sloužil jako nemocnice, než byl převezen do nemocnice v Pančavě. V roce 1946 celá rodina reemigrovala zpět do Československa a usadila se v malé obci Nové Lublice v blízkosti Opavy, kde pamětník žije i dnes. Vincent Laš zemřel 27. června 2018.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
