Etelo, maluj! Až mě pustí z komunistického lágru, budeme spolu vystavovat
Stáhnout obrázek
Etela Laňková se narodila 15. listopadu 1943 v maďarském Diósgyőru u města Miskolc (Miškovec). Rodina tam emigrovala z ukrajinského Mukačeva. Po válce Michal Kristofori, otec Etely Laňkové, přijal nabídku československých úřadů osidlovat české pohraničí po vyhnání sudetských Němců. Rodina se poté odstěhovala do Prunéřova za prací, kde Michal Kristofori na protest proti nevyhovujícím bytovým podmínkám roztrhal stranickou legitimaci a vystoupil z Komunistické strany Československa (KSČ). Bratr Etely Laňkové, výtvarník Jan Kristofori, se zapojil do výroby a distribuce protikomunistických letáků, které vylepoval s přáteli v Semilech. V politickém procesu byl v roce 1952 odsouzen na deset let do vězení, trest mu byl následně snížen na sedm let. Věznili ho v trestaneckém táboře v Jáchymově a později na Borech. Zatčení a věznění bratra rodina těžce nesla. Otec se marně snažil sehnat advokáta, který by dosáhl mírnějšího trestu. Rodina bratra v lágru i vězení navštěvovala i s malou Etelou. V 60. letech pak bratr emigroval do Norska. Etela Laňková absolvovala gymnázium v Kadani a později se přestěhovala do Chebu, kde studovala pedagogickou školu pro mateřské školy. Pracovala v kulturním a společenském středisku a pořádala kulturní akce. V roce 1962 se vdala, vychovala dvě dcery. Učila v Kadani v mateřské škole a studovala loutkářství. V 70. letech poprvé navštívila bratra v Norsku, přivezla odtamtud tiskové materiály a hudební nahrávky, například alba Jaroslava Hutky. Norští přátelé jí nabízeli zůstat v emigraci, ale kvůli dcerám odmítla. V listopadu 1989 se zapojila do revolučního dění a stala se jednou z prvních členek chebského Občanského fóra. Poznala řadu osobností té doby včetně Václava Havla, Miloše Zemana i Václava Klause. Podílela se také na organizování kulturních akcí, jako byl koncert Karla Kryla v Chebu nebo jazzový festival Jazz Jam. Věnovala se malbě a po revoluci vystavovala společně s bratrem. Později se Etela stala vedoucí odboru školství, kultury a tělovýchovy na chebské radnici a pracovala také v galerii. Na základní škole Na Skalce učila výtvarnou výchovu a otevřela si vlastní ateliér. V roce 2022 stále žila v Chebu a dál pokračovala ve výtvarné činnosti.
