PhDr. Juraj Lajda

* 1950

  • „To bylo setkání s advokátem, já jsem měl advokáta z Trnavy a dostali jsme nějaké to předvolání, že bude soudní projednávání, on to se mnou probíral a já tak čtu a najednou tam je věta: ‚Marie Živná se líčení nezúčastní v důsledku paragrafu nějaké číslo,‘ nebo kvůli tomu paragrafu, že se nezúčastní. A já říkám: ‚Co to je?‘ A on říká: ‚No, ten paragraf říká, že soudního projednávání se nemůže zúčastnit osoba, která opustila republiku, která je k nedohledání, která je nezvěstná nebo která má úmrtí.‘ A to byl pro mě šok. Víc mi neřekl, ale já jsem si uvědomil: ‚Aha, tak jde do tuhého.‘“

  • „Ale každá blána [na tisk] měla číslo, označení, a muselo se vykázat, na co to bylo použito. A já si pamatuji, že v té době ta Betka řekla mně i tomu kolegovi Antonovi: ‚No, musíte sehnat blány a musíme to rozmnožit. Máte na to tři dny.‘ Rozumíte, komunismus… Žádné obchody. No tak co? No tak my jsme si dali hladovku, protože to je vždycky takový nástroj, člověk něco zaplatí, aby něco získal, nějaké poznání. To bylo první, pak jsme chodili, nějak se modlili, já nevím, zkrátka meditovali, že jak to udělat. Ale důležité je, že my jsme měli tu víru, víte? To je ta vize. A teďka já jsem měl sehnat ty blány. No tak co? Tak jsem si našel nějaké papírnictví, kancelářské potřeby. A vím, že ráno jsem tam šel, já nevím, sedm ráno. Měli otevřeno, tak jsem tam šel a velice opatrně jsem vstoupil, ale už jsem byl tak, jako že uteču, protože to bylo podezřelé vůbec se na to ptát. A já říkám: ‚Prosím vás, nemáte blány?‘ A oni říkají: ‚Víte co, máme.‘ A že: ‚Pro koho to potřebujete?‘ To bylo normální. A já už jsem byl skutečně u těch dveří, že uteču, aby mě neidentifikovali. A vymyslel jsem si: ‚No, pro Hutní projekt.‘ A paní říká: ‚Tak běžte tam do skladu, tam vám to vydají.‘ A teďka tam byl takový starý pán a on říká: ‚No tak co? Vy tady chcete padesát blan?‘ Myslím, že mi jich dal padesát, nebo sto, to bylo po padesátkách, dvě krabice. A říká najednou: ‚Dejte mi občanku.‘ A teďka já říkám: ‚Ale pane, prosím vás, tak já vám to nadiktuji.‘ Tak jsem jakože otevřel svoji [občanku] a já jsem si to vymyslel. Jakože: jmenuji se Jan Sokolovský a nějaká čísla jsem tam dal. A on to zapsal, takový starší pán. A teďka paradox byl to, že já jsem s těmi blánami a s tím lístkem výdejním šel do té kanceláře (jakože účetní) a tam jsem to předložil. A oni vyúčtovali Hutnímu projektu padesát blan!“

  • „On mě vždycky dal přečíst jednu kapitolku. A nikdy mně nedal víc. To byly takové A4, později řeknu o tom víc, to byly Principy stvoření. Tak se to jmenovalo. A tam bylo vysvětleno: základní princip, původ zla, o Ježíšovi, o dějinách a ten závěr. V současnosti co se dá dělat a podobně. A vždycky mi dával jednu kapitolu a potom, když jsem tomu porozuměl, mně dal další. A nic jiného. Já jsem nevěděl o nějaké společnosti, organizaci absolutně nic. Zajímaly mě jen ty myšlenky. A potom si pamatuji, to už bylo v srpnu, 1971, 27. srpna. Šli jsme po městě Bratislavě, v Zahradnické ulici, nedaleko je justiční palác. A tenkrát byly takové občanské průkazy, takové knížečky malé. Možná si to někdo pamatuje. A on najednou to otevřel a tam byla fotografie. Černobílá, maličká, ve velikosti té občanky. Otevřel a ukázal mi fotografii zakladatele. A jenom řekl, že toto je nový mesiáš – pro dnešní dobu. Že to je ten člověk.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 27.06.2024

    (audio)
    délka: 02:31:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pronásledovali nás za náš názor

Juraj Lajda v bratislavském vězení
Juraj Lajda v bratislavském vězení
zdroj: Archiv Zboru väzenskej a justičnej stráže Slovenské republiky

Politický vězeň komunistického režimu Juraj Lajda se narodil v roce 1950 v Bratislavě. Vyrůstal v křesťansky založené rodině. Během studia anglistiky a germanistiky na filozofické fakultě poznal Michala Gľondu, který ho seznámil s náboženskou naukou korejského reverenda Moona a malou skupinou jeho následovníků. Ta na Slovensku vznikla pár let před tím skrze působení rakouské misionářky a neustále se rozrůstala, až se nakonec rozšířila do dvaceti šesti měst v ČSSR a pořádala celostátní setkání. Takové množství lidí neuniklo pozornosti StB, které Moonovo učení leželo v žaludku zejména kvůli jeho protimarxistické podstatě. Na podzim 1973 byla spuštěna velká zatýkací akce, Juraj Lajda byl zatčen 8. října. Denně byl vyslýchán, zatímco policie shromažďovala důkazní materiály a znalecké posudky a prováděla domovní prohlídky. Soud se obžalovanými z řad tzv. „Prinicipielních lidí“ proběhl 2. července 1974 v Bratislavě. Výjimkou byla Marie Živná, která za dodnes nevyjasněných okolností ve vazbě zemřela. Podle oficiální verze, které ale její spoluvězni nevěří, si sama vzala život. Juraj Lajda byl odsouzen ke třem rokům a dvěma měsícům nepodmíněně. Po uplynutí trestu se rozhodl dostudovat poslední rok vysoké školy, a to tentokrát v Brně. Tam potom také zůstal a učil na katedře jazyků. Během sametové revoluce byl v Brně členem stávkového výboru. Dodnes je aktivní v Církvi sjednocení. Ta v podmínkách náboženské svobody po roce 1989 v ČR legálně působí, coby nové náboženské hnutí je ale často vnímána jako sekta.