„Poslali mě na Sprengkommando SS do Bílku u Chotěboře, tam mě instruovali, jak se odjišťují nevybuchlé bomby. Nic jsem se nenaučil, z té doby si akorát pamatuju, že: ,Nach der Sprengung nie aus der Deckung.‘ – ,Po výbuchu nikdy neopustit kryt.‘ Vedli nás tam skutečně esesáci, zřejmě se ulívali z fronty. Jeden třeba hodil granát na zem a čekal, že se lekneme – pochopitelně jsme nevěděli, co se děje. No, měli z nás legraci.
Byl jsem tam snad jediný Čech, jinak tam nějací Sudeťáci, kteří si vždycky krájeli špek. Já na ně koukal s vyplazeným jazykem, protože jsem špek neviděl celá léta.
Ve své fabrice jsem pak byl vedený jako protiletecká ochrana továrny a měl jsem na starosti kryty, což byla bezvadná ulejvárna.“
„Od zahrady Kinských nahoru, na Hřebenkách byly naskládané mrtvoly německých vojáků. Pochodoval tam nějaký transport, kolem jeli Sověti a zkosili ho kulometem. Potom také proháněli ostříhané kolaborantky, mlátili je. Na Plzeňské nosily žulové kostky a dávaly je zpátky, dláždily. To byly otřesné zážitky, o kterých se nikdy nemluvilo.“
„Devátého května skončilo povstání, koncem května nás, členy Zpravodajské brigády, demobilizovali, v červnu jsme nastoupili do bývalých kasáren SS v Nuslích. Zformovali z nás prapor a odeslali nás nejdříve do Ústí nad Labem. Tam jsme zažili začátky pogromů: běžně se dělo, že šli kluci s vlajkou, a když někdo na chodníku nesmekl, druhá řada ho šla zmlátit. Druhý, třetí den nás z Ústí přesunuli do Karlových Varů, takže už jsme nezažili velké pogromy, při kterých shazovali Němce z mostu.
Karlovy Vary byly zplanýrované, vyhořelé. Kolem Horního nádraží nestál jediný barák, všechno to bylo vybombardované. Z Varů jsme pochodovali do Chodova u Karlových Varů, kde byla porcelánka. Tam jsme si mohli za protektorátní, tehdy už neplatné peníze koupit porcelán. Můj jediný zisk z války byl, že jsem mamince přivezl čajový servis.“
Ivan Kvasnička se narodil 10. 12. 1925 v Praze. Jeho otec byl pedagog, poslanec a posléze senátor za Československou národní demokracii, za německé okupace řídil Českoslovanskou obchodní akademii v Resslově ulici. V roce 1942 byla kvůli hanlivým nápisům proti Říši, které se našly na stěnách gymnázia, celá Ivanova třída vyloučena ze studia na všech středních školách. Ivanovi a řadě jeho spolužáků se přesto podařilo dokončit maturitu na Akademickém gymnáziu. Tam se také roku 1943 zapojil do Zpravodajské brigády. Během Pražského povstání se účastnil bojů, po osvobození byl spolu s dalšími bývalými odbojáři odeslán do oblasti Sudet a tam sloužil v Revolučních gardách. Ivan Kvasnička vystudoval medicínu a pracoval jako lékař. Ivan Kvasnička zemřel v roce 2018.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
