„Teď tu padly dvě bomby, začaly hořet, děsnej strach, děsnej řev těch koní, oni měli v těch vozech munici, zbraně... Jak se po nich začalo střílet, tak to všechno na těch vozech vybuchovalo, lítaly střepy z oken ven, ale za chvíli to utichlo, oni padly dvě bomby, začaly tu hořet dva baráky, ale byl klid. Jenom tak dlouho, než jich přiletělo víc a začal ten masakr, který jste jistě na těch fotkách už viděli..."
„Duněly střechy, domy, duněla snad i ta dlažba. Co to bylo za sílu, když to tu přelétávalo, oni lítali ve skupinách, to nás trošku tlačilo k zemi, toho jsme se báli... rodiče nás okřikovali - doma to neříkej, že máme uši až na rádiu, to byla ta Svobodná Evropa... Všeho jsme se báli, bylo ustavičně nařízeno zatemnění, vycházení ve večerních hodinách, to proto, aby nás bránili, aby ty letadla nám sem nějakou tu bombu nehodily, v tomhle jsme vyrůstali..."
„Přišel rok 1948, přišla normalizace a ta maminka zase z toho musela ven, protože to byla šéfová, to byl podnikatel, kterej u toho neměl co dělat, ti jen vydělávali peníze! Takhle vypadal socialismus! Proto jsme nesměli nikam do zahraničí, protože bychom viděli, jak se žije jinde a to oni nechtěli připustit. Když potom jsme viděli, jak ti statkáři, který byli vykořisťovatelé, oni zaměstnávali řadu rodičů... jak bych řekla, rodin, živili, protože u nich pomáhali... vidíte, jak se do toho pletu... po takovejch letech vidíte, jak to na člověka všechno působí... vyháněli lidi ze statku! Ti měli k dispozici jenom pár kousků, co dali na vůz, mnohdy nedostali ani ten dobytek, tak takhle vypadal ten socialismus..."
Jindřiška Kuželová se narodila 27. dubna 1932 v Miroticích. Jako třináctiletá zažila ke konci druhé světové války nálety na Mirotice, během kterých přišla rodina o dům a tím i o živnost - maminka provozovala kadeřnictví. Jindřiška Kuželová od sedmi let cvičila v Sokole, později sama cvičení vedla, aktivní byla až do svých 65 let. Vystudovala odbornou školu pro ženská povolání obor vychovatelka a celý život více méně prožila mezi dětmi, později i jako ředitelka školky, nějaký čas pracovala též jako prodavačka. Dává velký důraz na setkávání s lidmi a zachovávání vzpomínek, abychom se z nich dokázali poučit. V roce 2022 žila Jindřiška Kuželová v Miroticích.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
