Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Božena Kutálová (* 1923)

• narozena 10. prosince 1923 ve Vysokém Mýtě

• z dětství si pamatuje návštěvu prezidenta Masaryka

• v sedmnácti letech osobně recitovala báseň Seifertovi

• za války nuceně nasazena do výroby v domovském Vysokém Mýtě

• nedokončila studium medicíny

• na začátku 50. let odešla s manželem do Horního Litvínova v Sudetech

• manžel zatčen a vyšetřován za protikomunistickou činnost

Božena Kutálová se narodila 10. prosince 1923 ve Vysokém Mýtě. Se svými rodiči žila v budově měšťanského pivovaru, kde tatínek pracoval zprvu jako účetní a později jako správce objektu. Maminka byla ženou v domácnosti. Božena vyrůstala jako jedináček, její bratr zemřel během velmi těžkého porodu a maminka poté již nemohla mít další děti.

Jedním z nejsilnějších dětských zážitků byla pro Boženu návštěva Tomáše Garrigua Masaryka ve Vysokém Mýtě. Dodnes vzpomíná na průvod, který prvního československého prezidenta vítal na proslulém vysokomýtském náměstí. Sama pamětnice tehdy stála vedle svého bratrance, který osobně Masarykovi předával kytici.

 

Hořkosladké vzpomínky na setkání s Jaroslavem Seifertem

Božena byla vychovávána jako vskutku renesanční dítě. Navštěvovala skaut, baletní kroužek a cvičila také v Sokole. Docházela na soukromé hodiny zpěvu a především klavíru, které vyučoval profesor Bém, jenž se jí stal osudným hned ze dvou důvodů. Právě on totiž přesvědčil otce Boženy, aby pro nadanou dceru zakoupil pianino značky Petrof, na které pamětnice poté celé roky hrála, nejraději Dvořákovy Slovanské tance. Za panem Bémem do města přijížděly také významné kulturní osobnosti. Boženě bylo tehdy asi sedmnáct let, když Vysoké Mýto navštívil Jaroslav Seifert. Na tuto událost dnes ale vzpomíná poněkud hořkosladce. Osobně se totiž s básníkem mohla setkat pouze z toho důvodu, že právě ona byla zvolena k tomu, aby recitovala – podle jejích slov – nepříliš povedené verše jednoho samozvaného regionálního básníka. Seifert poctivě naslouchal recitálu mladé dívky, s reakcí na amatérské verše byl ale zdrženlivý.

 

Prokletý ročník 1924

Božena Kutálová se narodila na konci roku 1923, proto se její nástup do školy posunul a do školních lavic usedla až s ročníkem 1924, který byl v letech druhé světové války využíván jako pracovní síla pro nacistickou Německou říši. Chlapci byli místo složení zkoušky z dospělosti nejčastěji posíláni do Německa. Vysokomýtská děvčata také nemohla maturitu v řádném termínu složit, ale od deportace mimo domov je uchránil regionální továrník Sodomka, který děvčatům poskytl práci ve svém závodě. Po válce začala Božena studovat medicínu, toužila splnit si svůj dětský sen, kterým byla lékařská praxe. Jedním z jejích vysokoškolských profesorů byl generál Heliodor Píka, který studentům přednášel předmět s názvem Nauka o obraně státu. Pamětnice má dodnes (2020) schovaný index s jeho podpisem a razítkem. 

 

Nedej Pán Bůh, aby se ten režim někdy vrátil

Božena studium medicíny nedokončila, měla totiž těžký úraz na kole, který si žádal delší rekonvalescenci. V té době se navíc seznámila se svým budoucím manželem, později veterinárním lékařem. Ve svém vysokoškolském indexu má tak zapsán pouze titul MUC. 

Novomanželé záhy po sňatku společně odešli do pohraničí. Na začátku 50. let byl manžel pověřen veterinárním dozorem na městských jatkách v Horním Litvínově. Božena zde působila jako administrativní pracovnice. Její manžel však záhy zjistil, že zaměstnanci jatek rozkrádají maso a rozhodl se takovému jednání učinit přítrž. Téměř okamžitě přišlo udání, ve kterém byl pan Kutál osočen z protikomunistických aktivit, následovalo zatčení. Ve vazbě předběžného zadržení strávil tři měsíce. V době manželova pobytu v mostecké věznici byla paní Božena poprvé těhotná.

Manželé Kutálovi odešli po tomto incidentu zpět do Vysokého Mýta a společně zde vychovali dva syny. Karel se po vzoru svého otce stal veterinářem. Mladší syn Pavel je dodnes prvním violoncellistou Národního divadla v Praze. Božena Kutálová se i v dospělosti aktivně věnovala hudbě, ke které vedla také své dva syny. Nejenže hrála na klavír, ale byla také členkou pěveckého sboru Otakar. 

Božena Kutálová žila v době natáčení rozhovoru v domově pro seniory ve Vysokém Mýtě, původní pianino Petrof dnes krášlí dětský pokoj jejích pravnoučat, která pokračují v rodinné hudební tradici. Na éru vlády komunistů nevzpomíná ráda a jen tiše se zvednutým ukazovákem dodává: „Jenom nedej Pán Bůh, aby se ten režim někdy vrátil.“