"Já vám to řeknu popravdě všecko... Tam byla i jatka městská a manžel jako veterinář tam měl nad tím samozřejmě dozor. Zjistil, že se tam rozkrádá maso, že někteří z těch zaměstnanců tam prostě vzali, co mohli. No, tak jim přišlápl prsty. Řekl: ,Tak to ne, to takhle nebude.´ No tak oni ze msty ho označili za protikomunistického působitele a byl zavřený. Místo toho, aby zavřeli ty zloději, zavřeli jeho. To byly ty doby. Nerada na to vzpomínám."
"My jsme místo maturity, šly do fabriky. Kolegové moji, spolužáci, ti museli do Německa na práce. Nás děvčata tady zachránil pan továrník Sodomka, ačkoliv nepotřeboval žádný pracovní síly navíc, tak děvčata stejně vzal. A tím jsme byly uchráněny toho, že jsme do Německa nemusely taky."
"Bohužel, tady byl nějaký pán, byl to krejčí a ten se jako také považoval za básníka, tak ten požádal mého pana učitele hudby, aby, až přijde Seifert, aby jeho tvorba byla Seifertovi přečtena. A já jsem byla ten nešťastník, který musel ty bláboly číst. Takže mně to nebylo příjemný, ale nedalo se nic dělat. No, tak jsme mu to přečetli, on pokýval hlavou a žádné připomínky k tomu neměl. Takže pravděpodobně, když se to nelíbilo ani mně, takovému neznalci, tak ani jemu se to nemohlo líbit."
Božena Kutálová se narodila 10. prosince 1923 ve Vysokém Mýtě. Spolu se svými rodiči žila v budově místního měšťanského pivovaru. Byla skautkou, navštěvovala balet, brala hodiny zpěvu i klavíru. Jako dítě se setkala s prezidentem Masarykem. V sedmnácti letech recitovala báseň Jaroslavu Seifertovi. Božena nemohla za války řádně dokončit studium gymnázia a místo maturity nastoupila, společně s ostatními spolužačkami, do vysokomýtské továrny Sodomka vyrábějící karosérie. Po válce studovala na Karlově univerzitě, kde měla v plánu splnit si svůj dětský sen a vystudovat medicínu. Jejím učitelem byl mimo jiné také generál Heliodor Píka. Studium však kvůli lásce nedokončila a společně se svým nastávajícím se odstěhovala do pohraničí, kde manžel vykonával veterinární dozor při městských jatkách. Zde byl nařčen za údajnou protikomunistickou činnost, následkem čehož strávil tři měsíce ve vazbě předběžného zadržení v Mostě. V té době pamětnice očekávala narození prvního potomka. Po čase se rodina vrátila zpět do Vysokého Mýta.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
