Oldřich Kulík

* 1922

  • „Hodně československých letců se tam dostalo velice kostrbatými cestami. Dostat se do Anglie nebylo tak jednoduché. Většinou přišli z Francie nebo potom z Rumunska, Jugoslávie, přes Gibraltar, ze Středního východu. To můj případ není. Já jsem se tam dostal z Maroka, kde můj otec pracoval na konzulátě. Poté, co se Američani vylodili v Maroku, což bylo první vylodění západních velmocí na Západě, tak jsem se tam dostal se čtyřmi kamarády Čechy. V Maroku v té době žilo dost Čechoslováků, techniků. Tak jsem se hlásil do armády jako dobrovolník, my všichni, co jsme se tam hlásili, jsme byli zhruba stejného věku.“

  • „Napřed jsem dostal radiotelegrafický výcvik. Byli tam Čechoslováci, kteří pocházeli také z jiných míst, třeba z Kanady. Nebo tam byli mladíci z různých jiných států, z Belgie, Holanďané a tak dále. Bylo to velmi mezinárodní. Cvičení trvalo asi tři, čtyři měsíce. Po tomto radiotelegrafickém výcviku jsme přešli na jiné místo, které bylo u Irského moře. Tam byl výcvik střelecký, učení se střílet z kulometu, z letadel nebo na souši. To trvalo taky nějakou dobu. Já jsem dostal povýšení, stal jsem se dočasným seržantem, temporary sergant. Všechny velmoci, když přijímaly cizince do armády, tak pro ně měly zvláštní statut. Ve Francii to byla cizinecká legie, nemohli jít do jiných složek. Tady v Anglii to bylo tak, že hodnost byla propůjčena jen po dobu války, proto temporary sergant.“

  • „No, my jsme čekali lepší život po válce. Prostě všechno šlo jinak. To už je věc politiků, ale nejenom.“

  • „Letěli jsme na cvičný bombardovací let, na letadle Mitchel, kde není úplná posádka, je to menší letadlo. Bombardoval se terč složený ze dvou bójek na moři, měli jsme do jeho středu pustit dvě pumy. Já jsem byl ocasem vzadu a měl jsem hlásit, kolik pum se strefilo do terče. Tak se dívám, moře bylo pěnivé, o to to bylo složitější. Všechno se odehrálo rychle. Dívám se a vidím, že dopadly asi tři pumy. Jenže najednou to trhlo letadlem. Dívám se, co to je, a vidím, že pod námi teče nějaká tekutina, nevěděl jsem, jestli olej nebo benzin. To trhnutí bylo způsobeno jednou pumou, která spadla do letadla dovnitř. Naštěstí to byla cvičná puma, která nebyla tak nebezpečná jako ta puma pravá. Pumovnice se zavřela, puma vypadla do letadla a nastal výbuch. Výsledkem bylo, že se zničil hydraulický systém, to je tlaková soustava, která pohybuje různými součástmi letadla. Tohle byla hydraulika přistávacích kol, kola se mohou zasunout a vysunout. Nebylo možno zajistit zablokování kol, tak jsme dostali příkaz provádět lety strmé, aby se kola zaklínila, zablokovala. Stalo se, ale bylo to jen zdánlivé, kolo nebylo pořádně zablokované. Tak jsme letěli lety střemhlavé, aby se to kolo dostalo silou do správné polohy. Nepodařilo se, dostávali jsme pokyny od velitele letiště, který nás doprovázel. Nakonec bylo málo paliva, tak jsme se rozhodli přistát. Pilot to bral s chladnou hlavou, tak se mu podařilo přistát na jednom kole. Když jsme přistáli, zpočátku to hezky rolovalo na přistávací dráze. Nic se naštěstí nestalo, hlavně žádný požár, což by bylo to nejhorší, co by nás čekalo. Tak v té situaci se může říct, že to bylo zvládnuto.“

  • „Na jednom nádraží, kde jsem přestupoval, když jsme jeli na sever, tak jsme viděli jednoho Němce, radiotelegrafistu jako já, který byl mezi dvěma britskými vojáky. Byl celý vystrašený, ačkoliv neměl důvod. Ony byly mezinárodní úmluvy ve vztahu k zajatcům, které se musely dodržovat. To všechno Angličani dodržovali, byli féroví.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 08.05.2003

    (audio)
    délka: 48:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Čekali jsme lepší život po válce. Prostě všechno šlo jinak

Oldřich Kulík
Oldřich Kulík
zdroj: Pamět národa - Archiv

Oldřich Kulik se narodil 24. prosince 1922. V době vypuknutí druhé světové války pobýval se svou rodinou v Maroku, kde otec pracoval na českém konzulátě. Po absolvování francouzského gymnázia se rozhodl odejít do Anglie a bojovat proti nacismu, strávil tam téměř dva roky. Prodělal střelecký výcvik ve Skotsku a na Bahamách, jeho hlavním úkolem v případě bojového nasazení bya radiolokace nepřátelských letadel a ponorek. Po válce vyučoval francouzštinu a překládal. Žije v Domově Sue Ryder v Praze.