Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Irena Kršková roz. Buržaková (* 1932)

• narodila se 8. května 1932 v Hlinsku v okrese Přerov

• její matka byla Češka, otec Němec

• v září roku 1938 nastoupila do české školy v Hlinsku, ale již v říjnu musela na základě nařízení přestoupit do německé školy v Potštátě

• její otec byl poslán jako tlumočník na ruskou frontu

• byla svědkem pochodu smrti ruských zajatců a posléze osvobození sovětskou armádou

• otec se vyhnul odsunu, ale příbuzní z jeho strany museli odejít do Německa

• v letech 1948 až 1949 studovala v Ústavu moderních řečí v Olomouci

• v letech 1949 až 1954 studovala na Pedagogickém oddělení při hudební škole v Olomouci

• vyučovala hru na klavír, předhudební výchovu, nauku a sborový zpěv; působila v Uničově, Olomouci, Hranicích a Potštátě

• dále se vzdělávala, například v oboru dirigování

• v roce 1970 se provdala za archiváře a historika PhDr. Ivana Kršku

• starala se o děti své zemřelé sestry

• v roce 1993 odešla do důchodu

• stále pedagogicky působí, překládá a organizuje kulturní akce

Moje první setkání s paní Irenou Krškovou proběhlo díky natáčení videa do soutěže Příběh 20. století. Již nyní vím, že tohle setkání nebylo poslední. Zaujala mne nejen jako pedagog, ale především jako člověk. Ráda bych se o ní i v budoucnu dozvěděla další informace. Je to neuvěřitelně zajímavý člověk, který má chuť do života a vyzařuje z ní mnoho pozitivní energie.

1. Mládí a život

Paní Irena Kršková, rozená Buržaková se narodila v roce 1932 v Hlinsku u Lipníka nad Bečvou. V roce 1938 se rodina přestěhovala do německého Potštátu pro její nucenou docházku do německé školy. Manželství rodičů bylo česko – německé. Otec byl německé národnosti a Hitler proto určil německou návštěvu školy podle otce. Otec však určil českou výchovu doma. Díky tomu, uměla plynule německy i česky i číst a psát. Později se naučila i rusky a anglicky. Když nastupovala na další školy, nesměla přiznat, že její otec je německé národnosti, protože by ji nikam nepřijali. Díky tomu, že se za svobodna jmenovala Buržaková ji nikdo nepodezříval z němectví. Hudební talent měla v krvi, téměř každý v její rodině obou rodičů hrál na hudební nástroj. Mě zaujala historka, ve které popisovala, jak musela improvizovat. Řekla „když, po odsunu Němců, jsem seděla ve14 letech poprvé v kostele varhan a paní kostelnička mi řekla, když zazněl zvonek na začátku mš:“hraj!“, tak jsem nevěděla co, a ona, že něco.“ Už tohle samotné vypovídá o tom jaká paní Irena Kršková je. Ve zkratce se tedy jedná o ředitelku a zakladatelku ZUŠ Potštát, autorku a vydavatelku hudebních pomůcek, vydavatelku neperiodického tisku s tematikou historie Potštátska, překladatelku historických publikací z němčiny, autorku písní pro děti, zaměstnavatelku koordinátorky dětských pořadů Od dětství zpívala nebo vedla pěvecké sbory doma a všude kde působila. Byla vyhledávanou klavírní korepetitorkou. Zakladatelkou zácvikových víkendů „Potštátský houslový klíč“.

2. Studium

Po základní školní docházce, se rozhodla studovat jazyky. Po roce nastoupila na pětileté olomoucké pedagogické oddělení pro přípravu kandidátů ke státní zkoušce na konzervatoři v Brné. Aby měla na studium, které ji rodiče nemohli platit, hrála na tanečních zábavách o sobotách a o nedělích učila žáky na akordeon a klavír. V letech 1968 – 72 vystudovala dálkově obory hra na klavír a vedení sboru s vyznamenáním.

Absolvovala stáže u samotného Carla Orffa v rakouském Salzburgu 1966, u Zoltána Kodalyho v Maďarsku 1997, kde studovala jejich nové metody výuky hudební výchovy. Vedení a doprovody pěveckých souborů bylo součástí jejího mimoškolního a životního osudu od dětství. Byla vyhledávanou klavírní korepetitorkou.

3. Pedagogické působení

Jako učitelka hudby a zpěvu nastoupila 1954 na Hudební školu v Uničově. Později v Olomouci a po 1,5 letém léčení TBC kolena přešla na Lidovou školu umění v Hranicích, kde působila i během zakládání a vedení její pobočky na Potštátě až do jejího osamostatnění v roce 1990. Do důchodu odešla 16. srpna 1993. I v důchodu připravuje adepty na přijímací zkoušky středních a vysokých odborných škol.

3. Manželství

Asi k nejšťastnějšímu období jejího života patří manželství s PhDr. Ivanem Krškou, archivářem a historikem Hranicka a Lipenska, v roce 1970. Popisovala nám, jak si posílali dopisy během jejích lázeňských pobytů, čemuž dnešní doba SMS zpráv a e- mailů dnes tak nepřeje. Po jeho smrti začala vydávat jeho historické články a sama začala překládat a podle zájmu občanů vydávat německý Heimatbuch po jednotlivých obcích Potštátska. Dr. Krška spolupracoval také se základními školami a psal kroniky. Dnes je to úžasná sbírka, ve které se dozvíte mnoho důležitých informací jak o lidech z Potštátů a také o historii měst. Ke zhlédnutí určitě stojí i část, která je věnována pověstem.

4. Založení ZUŠ Potštát a tvorba pomůcek

Založit ZUŠ Potštát se už pokoušel houslista olomoucké opery brzy po válce, ale hned z toho sešlo. Irena Kršková byla jediná, které se to podařilo. Bylo to hlavně proto, že učila děti hudbě a sborovému zpěvu od 13 let, později i soubory a sbory dospělých. Pokračováním bylo založení hranické pobočky Základní umělecké školy a samostatné ZUŠ v Potštátě a tak obohatit hudební život Potštátu, jako starobylého, i když malého města i s okolím. Město se tak stalo zajímavým i pro mladé rodiny, že je zde a v okolí v Partutovicích, Olšovci a Stříteži nad Ludinou zajištěna hudební výuka hry na nástroje s ojedinělými pomůckami pro hudební výchovu a nauku Ireny Krškové. Přípravu na založení pobočky v Potštátě iniciovala Irena Kršková, tehdy hranická učitelka, provedením hudebního průzkumu v Potštátě, který vedl k založení přípravného oddělení v únoru 1964. Od 1. září začalo vyučování na akordeon, zobcovou flétnu, klavír, housle a samozřejmě sborový zpěv. Úvazek se na potštátské škole začal postupně zvyšovat, od roku 1970 vzniklo i dechové oddělení s vynikajícím dechovým souborem. Trvalo celkem 10 let, než se ZUŠ Potštát vypracovala na úroveň, která se mohla rovnat jiným uměleckým školám. ZUŠ Potštát dosáhla také několika úspěchů, tím největším pro paní Krškovou je vystoupení s 90 žáky na Pražském hradě v roce 1990. Hudební pomůcky začala Irena Kršková vytvářet již v prvním roce svého pedagogického působení pro snadnější pochopení obtížné teoretické látky, leckdy ji inspiroval dotaz žáka. Zaujala mne věta „každý žák mě něčím inspiroval.“Nevím proč, ale i teď při psaní mám „husí kůži“ asi je neuvěřitelné, jak se někdo dokáže vcítit do člověka, protože každý jsme jiná osobnost a paní Kršková to dokázala právě tímto činem. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela „šlapací noty,“ které fungují tak, že když se zpívá písnička, žák šlape po jednotlivých notách, právě jestli jsou půlové, celé, atd. Velmi zajímavé jsou také magnetické noty. Její pomůcky se v dnešní době používají nejen v tuzemsku, ale poslední objednávka přišla až z Lucemburska. Vědí o nich nebo je používají nejen umělecké školy, ale i obyčejné mateřské a základní školy. Také adepti a studenti odborného studia.

5. Ocenění, přínosy

Začnu seznamem ocenění paní Ireny Krškové.

V roce 1984 a 1986 vyhrála soutěž pedagogické tvořivosti. V roce 1987 byla oceněna Čestným uznáním vlády ČSR. Za soubor pomůcek byla oceněna v roce 1993 stříbrnou medailí Jana Ámose Komenského v Aule Karolína v Praze. V roce 2002 vyhrála v soutěži Schola Nova za magnetické noty. Je členkou Síně slávy pořadu „Krása zralého věku 2009“. V roce 2012 se stala“ Pedagogem roku Olomouckého kraje“. V tom samém roce se stala první „Čestnou občankou města Potštát“. Dodnes se stává cílem bakalářských a magisterských diplomových prací na uměleckých školách. Od roku 2002 je organizátorkou, spolu s zdejšími školami, zácvikového hudebně výchovného víkendu „Potštátského houslového klíče“ pro učitele, studenty a zájemci z celé republiky. Letos obdržela za celoživotní práci čestné uznání „Senior roku 2014“ v Praze.

Ve vědomí občanů, učitelů a nespočetných žáků se zapsala trvale jako učitelská osobnost, trvale oddána výuce hudbě a zpěvi.