„Já necítím žádnou nespravedlnost… říkám si, že je to krásný, že je teď sto let republiky a můžu myslet jen na to hezký a netrápit se. Co se muselo stát, tak se stalo. Ale hodně si člověk tak nějak vytřídí, takové ty různé příklady, kteří umí jít za tím svým pohodlím a za tou svou důležitostí… teď toho kolem sebe vidíme… a ta léta, kdy jsme patřili tomu… Sovětskýmu svazu… to trvalo hodně dlouho a kdoví, co ještě všechno ten náš stát… neříkám slovo republika, protože kdovíjak tomu budou říkat za nějaký čas… To člověku pomáhá, aby se netrápil zbytečně… co má přijít, přijde. A pomáhat tomu, co je užitečný a co má nějaký smysl.“
„Já jsem byla vlastně, svým způsobem, dost drzá. Jedna kantorka říkala, jestli jsem ve všem taková… že se neúčastním vyučování… no, jednalo se o němčinu… ti kantoři, kteří patřili k Hitlerovi, s nimi jsme museli zpívat Deutschland, Deutschland über alles… No, já jsem trucovala, já jsem se tomu všemu vzpínala. Většina kantorů věděla, o co jde, a tak mě nechali. Anebo mi dali jinou možnost, abych se mohla účastnit, třeba jsem dobře zpívala. Ale jinak jsem byla tvrdohlavá… to už bylo po té popravě… to se pak poznalo, kdo je za koho.“
„Takže jsem tatínka už neviděla… dokonce jsem si i myslela, že to jen tak řekli. Že přece neměl nikdo důvod ho zabíjet… že on byl tak hodný, k lidem a k žákům. To jsou věci, které se těžko vyprávějí… to, že jsem si svých rodičů vážila, že jsem si tak vážila jejich statečnosti, to mě pak provázelo celý život. A já jsem pak i za ta léta, kdy se sloužilo kdekomu, měla jsem být na koho hrdá. Takových bylo hodně… ale ne všichni.“
Radka Křivánková, rozená Machovcová, se narodila v Písku 29. dubna 1932 jako druhé dítě manželů Machovcových. Otec byl profesorem písecké obchodní akademie, matka úřednicí v bance. Oba rodiče byli členy Československé strany národně sociální, aktivními sokoly a také členy Českobratrské církve evangelické. Otec František Machovec za války spolupracoval s odbojovou skupinou Obrana národa. Byl dvakrát zatčený, poprvé krátce po okupaci v roce 1939, podruhé 29. června 1942 a následně 1. července popraven v táborských kasárnách. O rodinu se pak staral matčin bratr a velkou morální podporu získali od členů Českobratrské církve evangelické. Pamětnice vzpomíná na osvobozování Písku, který ležel na demarkační linii sovětské a americké okupační zóny. Její matka Marie Machovcová byla v květnových dnech 1945 členkou revolučního národního výboru v Písku. Po válce matka spolupracovala a přátelila se s Miladou Horákovou. Radka vystudovala obchodní akademii v Písku, vdala se za Libora Křivánka, historika a etnologa Prácheňského muzea. Společně obnovili a vedli klub příznivců esperanta La Ponto, v době normalizace komplikovaně navazovali kontakty se zahraničím, vydávali literaturu v té době v Československu nedostupnou. Kromě smrti otce zažila další osobní tragédie, se kterými se musela těžce vyrovnávat. Založila písecký Klub Milady Horákové, aktivně se účastnila dění v listopadu 1989 v Písku a i poté, kdy se stala členkou Občanského fóra a pracovala v píseckém zastupitelstvu. Bydlí v Písku společně s dcerou, je více než 35 let vdovou. Členka píseckého Svazu bojovníků za svobodu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
