Pavel Kreml

„My jsme to měli s Pejšou a ostatníma klukama jako sport. My jsme se vždycky někam přihlásili, oni nás nevystavili, ale my jsme se takhle sešli. My jsme se třeba neviděli celej rok, ale věděli jsme, že se uvidíme, protože se tam přihlásíme a pak si půjdeme ty obrázky vyzvednout, protože nám je nevystavěj, a tam se sejdem, půjdem na pivo, dáme řeč a tak.“

„‚Kraj, v kterém žiji a pracuji‘ se to jmenovalo. To bylo zadání. Tak já jsem udělal obrázek. To byla cikánka, ale blonďatá, portrét. A pak ještě mapu republiky, jako Severočeskej kraj, tam byly pivní zátky. Tak jsem samozřejmě nebyl vystavenej. Ještě mi řekli, že těma zátkama jako že urážím. A tu cikánku, tu mi poškrábali. Tam přes obličej byl šlic. A jeden mi říkal: ‚No, to tady nějakej říkal, že to není malovaný, tak to takhle zkoušel.‘ Tak to zničili prostě. Pak to teda nemohli vystavit, když to bylo zničený. Tak to byla takovádle omluva.“