Mgr. František Kotyz

„Opravdu jsme nevěděli, co bude. Situace v Polsku byla pro nás dost nadějná, ale když má člověk na sobě uniformu, tak to je průšvih. Zdálo se, že by nás tam byli schopní i poslat. Pro ten případ jsme měli vypracováno několik scénářů. A bylo zajímavé, že někteří lidé se tam docela i těšili. V té době nebyl problém v Polsku sehnat zboží, které u nás nebylo dostupné. Jeden voják říkal: ,Až nebude co kouřit, drcneme tankem do trafiky nabereme marlbora. A za kádéčka (pozn. konzervy) budeme kupovat Polkyʻ. Ale já, protože jsem měl k Polsku vztah, měl jsem tam i nějaké kamarády – jeden z nich byl námořníkem v Gdaňsku –, jsem si říkal, co budu dělat, jestli skutečně pojedeme do Polska? Asi ukradnu nějaké bévépéčko a pojedu na sever. Tam skočím na nějakou loď a zmizím. Člověk měl tehdy takové hloupé představy. No nevím, co by se dělo, kdybychom tam vlítli.“

„V roce 1984 mi poslali, že se mám dostavit na vojenskou správu na intenzivní vojenské třídenní školení. Autobusem nás odvezli do Bíliny. Najednou jsme stáli před výstrojním skladem, a abychom si nafasovali maskáče. To jsem nechtěl, začal jsem to tam nějak organizovat. Poslali nám jen pozvánku na korespondenčním lístku a najednou se nás snažili obléct do maskáčů. Přiběhl nějaký důstojník a začal to tam řešit. Řekl jsem mu: ,Jestli mě chcete vidět v maskáčích, tak pošlete povolávací rozkaz. Takto jsem mohl a také nemusel přijít. Na základě korespondenčního lístku mě do maskáčů neoblečete.ʻ Pár lidí se toho chytlo. Zavelel jsem, napochodovali jsme k bráně, kde jsem oznámil: ,Zapiš si: Kotyz plus třicet, hospoda U Krvavé hnáty. A až si to ti frajeři vymyslí, jestli v civilu, nebo maskáčích, ať to tam přijde někdo říct.ʻ Název hospody se odvozoval od blízké nemocnice. Nebudete tomu věřit. Za dvě hodiny přiletěl vrtulník. My jsme vyběhli ven a viděli, jak František Veselý (pozn.: velitel Západního vojenského okruhu) vyběhl z vrtulníku a řval tam na nějakého místního důstojníka: ,Kdo je ten Kotyz?ʻ Tak mě za ním dovedli a začal řvát i na mě. Na to jsem řekl: ,Ty máš na sobě zelené hadry, ale já jsem v civilu. A jestli se se mnou chceš takto bavit, tak mi pošli povolávací rozkaz.ʻ ,Ty chceš povolávací rozkaz.ʻ A na místě mi ho vystavil. Všichni šli za tři dny domů a já tam byl ještě měsíc.“