Vždy byla naděje, že se to změní
Jarmila Kostecká (roz. Pechalová) se narodila 29. listopadu 1933 v Hrušově. Její rodiče, Amálie a Josef Pechalovi, patřili k prvorepublikovým sokolským činovníkům. Josef Pechal byl navíc důstojníkem československé armády. Již počátkem války byl gestapem zatčen kvůli odbojové činnosti a v říjnu 1941 zemřel v Mauthausenu. V témže roce došlo k zatčení Jarmiliny maminky, kterou však nacisté po dvou měsících věznění a výslechů propustili. Jarmila sama, podle vzoru svých rodičů, vyrůstala v sokolském a vlasteneckém prostředí. Jako dorostenka se v roce 1948 zúčastnila XI. všesokolského sletu, který byl zároveň manifestací cvičenců proti nastoupivšímu komunistickému režimu. Po maturitě na Matičním českém reálném gymnáziu v Ostravě vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kterou jako promovaný pedagog ukončila v roce 1955. O dva roky později se provdala za ing. arch. Zdeňka Kosteckého, s nímž vychovali dvě děti – Martina a Zdeňku. Po celou dobu trvání komunistického režimu si manželé Kostečtí udrželi čistý štít a nevstoupili do strany. K Jarmiliným láskám vedle rodiny patřil také zpěv. Jako členka souboru Lúčnice se během 50. let podívala do Moskvy. Po manželově smrti v roce 1986 se podle vzoru své matky již nikdy neprovdala. V 90. letech, když došlo k znovuobnovení sokolské organizace, navázala na svoje dřívější aktivity a podílela se na výchově následovníků. Jarmila Kostecká žila v roce 2022 v Tiché na Valašsku u svojí dcery Zdeňky.