Božena Kopcová

„Přišla jsem na dvůr, tam plno Rusů, jo, všichni se – a pumpovali vodu – a umývali se. A pak se setmělo, tak odešli. Ale přijel jeden na koňovi v červenejch kalhotách, nějakej důstojník pravděpodobně, a že by jako přespal. No, tak jo. Děda – jo, no, měli jsme světničku jednu a ložnice, kde jsme teda my nespali, no. Tak děda ho tam zavedl a on, že nět, že nět, tak uvázal koňa ve stodole a lehl si ve stodole na seně. No, tak děda mu tam přinesl polštář a deku, no, a von teda spal. To mám taky zapsaný, toto. Potom ráno, když jsme se to, tak jsme šli jako, když jsem vstala, protože jsem tam měla slepice a prase a kozy a takhle, nakrmit. Tak jsem už viděla, Rusák už jel na koňovi, na tom, a tak, fakt mám napsáno – to byl nejšťastnější den v mém životě (se slzami v očích), jak on se ten Rusák vzdaloval. Že byl jako konec války... No, tak to byl. Takovej byl konec války.“

„No, a tak já jsem přišla k tomu, no, skoro už k lesu z toho Meziříčka – no, a Němec! Až pod Krasonicema, Humperk a všude byli Němci. Ten mě zastavil teda, šťouchnul mě takhle flintou do břicha a řval na mě. Já jsem jako nevěděla, co chce, ale jelikož tatínek pracoval a učil se ve Vídni, tak uměl německy. A my jsme měli v Budějovicích na škole nepovinnou němčinu, takže jsem tam chodila rok jako. Ale ten nás učil jako, no, když jsme mu řekli článek, tak to stačilo, jo. Ale jako jsem věděla. Tak já jsem říkala tomu Němcovi, že – Ich tam meine Großmutter a Großvater a Ich zu Hause Domamil – tak mě strčil do toho to a pustil. Jenomže, já jsem měla kluka na zádech a teď jsem ušla pár kroků a jsem si říkala: Kdyby střelil, chytne to kluk, ne? Tak jsem toho kluka ze zad sundala a dala jsem si ho do náručí a toho jsem donesla až domů do hájenky. Jenomže jsem přišla k hájence a hájenka byla obsazená Němcama. No, a řvali na mě. Tady byl nějakej u četníků, Ambrož. A on uměl německy, tak mi to jako překládal. A že jestli manžel v noci chodí ven, anebo jestli je doma? No, a já jsem jim říkala, no, musí být doma, protože já jsem těhotná, a tak co by kam chodil, ne?! No, tak se sebrali a šli. Opustili to. Tak jsme byli taky zachráněni.“