Nad nikým se nepovyšuj, ale před nikým se neponižuj
Stáhnout obrázek
Věra Kopalová, rozená Šobrová, přišla na svět 27. května 1941 v Milíně. Rodina se zakrátko přestěhovala do Prahy, do Vršovic. Otec Karel Šobr byl inženýr zemědělských staveb. Pracoval nejprve na zemském úřadě v Praze a později jako tajemník ministra zahraničního obchodu Huberta Ripky. Maminka Anna, rozená Maříková, byla v domácnosti. Věra Kopalová začala chodit do první třídy v Praze, v Kodaňské ulici. Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 Hubert Ripka emigroval a nabízel totéž i rodině Karla Šobra. Ten však z rodinných důvodů odmítl. Karla Šobra z ministerstva vyhodili a nějaký čas pracoval v Příbrami v uranových dolech. V listopadu 1949 ho zatkla Státní bezpečnost a svědčil v procesu s Miladou Horákovou. Následně byl sám souzen v procesu JUDr. Čupera a spol. a odsouzen k 25 letům vězení za velezradu. Rodinu sledovala Státní bezpečnost, byl jí zkonfiskován majetek a maminka se se dvěma malými dětmi musela vystěhovat do Milína k bratrovi Františku Maříkovi. Zde pamětnice chodila na základní školu od čtvrté do osmé třídy a další tři roky absolvovala díky strýcově přímluvě na gymnáziu v Příbrami. Vzpomíná na ojedinělé návštěvy tatínka v různých věznicích po celém Československu. Po gymnáziu nastoupila jako dělnice do Rudných dolů Příbram na šachtu Vrančice a poté až do důchodu pracovala v pokladně na nádraží v Milíně. V roce 1960 byl otec propuštěn na amnestii. Ve stejném roce se Věra Kopalová vdala, narodily se jí tři děti. V srpnu 1968 bylo milínské nádraží určeno pro vykládku sovětských vojsk a Věra Kopalová vzpomíná na jejich příjezd a setkání s řadovými vojáky. I přes její nevyhovující kádrový původ ji soudruzi několikrát přemlouvali ke vstupu do KSČ. Po revoluci se spolu s bratrem zasadili o otcovu rehabilitaci, které se on sám již nedožil. Věra Kopalová v době natáčení rozhovoru (2018) žila v Milíně
