„Potom přišli Němci, tak jsme byli totálně nasazený. Byla jsem na kostelíku. Tam jsem byla... posluhovali jsme těm, jak tam byli vojáci, tak jsme je obsloužili a pak mě dali na operační sál. Tam jsme uklízely s Anežkou Jankovcovou z Lelkovic. Tam jsme všechno musely dělat. No, a na tom byli doktoři, tam jedli, a co zbylo, tak zase byli trestanci, v Tehově byli v hospodě, měli tam nocleh. No a měli bídu, tak já zase, co zbylo v tom kasínu, tak já zase jsem to sebrala, vždycky jsem jim to do něčeho dala a podstrčila.“
„Tady to bylo klidný, co jsme mohli dělat. Pan Babka vyšel támhle k lipce, tady to byl komunista. Jak jsou Setničkovi, tak tam byli Babkovi a to byl ohromně velkej komunista. A vešel k lipce, stoupl si a povídá: ,Tohle všecko bude naše.‘ No, a taky to zabrali, komunisti. Co jsme mohli dělat? Nemohli jsme nic dělat.“
Marie Kolářová, rozená Vladyková, se narodila 19. dubna 1922 ve Vsářích nedaleko Kladrub. Za války byla totálně nasazena v kladrubském lazaretu, kde uklízela a pomáhala na operačním sále. Jídlo, co zbylo lékařům, nosila Marie vězňům, kteří byli umístěni v hospodě v Tehově. Po válce se provdala a přestěhovala do Zdislavic. Narodily se jí dvě děti. V 50. letech musela předat její rodina pozemky i dobytek JZD, v něm pak Marie pracovala.
Paní Marie Kolářová zemřela ve sto letech v roce 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
