„Jak jsi po válce zjistila, co bylo? Přemýšlela jsi, jestli se vrátit?“ – „Ne. Protože já jsem vždycky byla pro odjezd sem, já bych byla přišla, pokud ne dnes, tak zítra. Plakala jsem mnoho, protože nebyli rodiče. Nemyslela jsem si, že je už neuvidím. Bylo velmi těžké od nich odjet a nevidět je. Napsali mi, abych se nestarala, zítra jedeme do nového města. To město bylo Osvětim, Auschwitz.“ – „Jak jsi to zjistila po válce?“ – „Věděla jsem, že přišel jeden můj kamarád a jeho strýček se vrátil, tak jsem mu napsala. On mi napsal, že už nejsou, že nemám nikoho, nikoho, nikoho.“
„Tys chtěla do Palestiny?“ – „Já jsem chtěla. Proč jsem chtěla? Poněvadž jsem se tak vychovávala, sebe i jiné. Byla jsem velice dobrá holka. Přišla bych sem, ale později. Přišly velice špatné časy, ale moji rodiče byli chachamim, moudří, že mě sem poslali. To bylo velice těžké.“ – „Jak to probíhalo?“ – „Dostali jsme certifikát, tedy jen já jsem dostala, protože jsem byla činná s dětmi, aktivistka, protože jsem pracovala s dětmi.“
„Byli jsme v Praze. Tam jel jenom tatíček, maminka řekla, že nemůže se mnou jít. Jen tatíček byl se mnou. Myslela jsem si, že jsem mladá, ale že jim pomůžu, aby sem do Izraele přijeli. Nevěděla jsem, že je už neuvidím. To bylo těžké. Protože jsem zůstala jenom já. Oni zůstali tam a hned po válce jsem poslala telegram, co je s nimi.“
Šošana Kohn se narodila 12. března 1924 jako Ina Weinbergerová v Olomouci, vyrůstala ovšem v Holešově. Oba její rodiče byli ze židovských rodin a celá rodina inklinovala k sionismu. Pamětnice byla členkou sdružení Makabi ha-cair a později vedla skupinu jako madricha (vedoucí). V roce 1939 získala jako jediná z rodiny certifikát k vystěhování do Palestiny, kam v březnu téhož roku jako patnáctiletá se skupinou mládeže odjela. Žila v kibucu Degania, Kfar ha-choreš, Nahalal a Macuva, pracovala jako vedoucí drůbežárny a zásobování. V roce 1944 se vdala za Pavla Kohna a vychovali spolu tři děti. Její rodiče a většina příbuzných zahynuli během holocaustu. Šošana Kohn žije v Kfar Saba v Izraeli.
Pochod k uctění památky T. G. Masaryka. Ina Weinbergerová v první řadě druhá zleva. Věnec jí pomáhá nést Helena Fischerová (v první řadě třetí zleva), její nejlepší kamarádka v hnutí. Holešov, září 1937
Pochod k uctění památky T. G. Masaryka. Ina Weinbergerová v první řadě druhá zleva. Věnec jí pomáhá nést Helena Fischerová (v první řadě třetí zleva), její nejlepší kamarádka v hnutí. Holešov, září 1937
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
