Zdislava Kodešová

„Je to takové prozatímní potvrzení: ‚Potvrzujeme, že firma Josef Štancl,‘ tatínek se jmenoval Štancl, ‚velkoobchod moukou, tuky a zemědělskými plodinami, Praha 1, Příkopy 31, dala mlčky svůj souhlas k tomu, aby její úřednice O. Němcová,‘ Otýlie Němcová se myslím jmenovala, já si ji ještě pamatuju, byla jsem tam několikrát za tatínkem, ‚krycím jménem Marta,‘ oni měli všichni krycí jména, ‚používala místnosti, zařízení a spojení firmy v každé denní a noční době pro účely vůdčí skupiny vojenského odboje.‘ Čili tatínek o tom nevěděl, ale oni se tam ti odbojáři někdy skrývali. ‚Tím umožnila, aby bylo vytvořeno odbojové středisko, které během doby nabylo veliké důležitosti. V této kanceláři pracovaly, ukrývaly sebe i své věci, byly stravovány a tak dále vůdčí osoby vojenského odboje. Byl to Josef Balabán, krycí jméno Pavel, podplukovník Josef Mašín, krycí jméno Pobera, štábní kapitán Václav Morávek, krycí jméno Vojta, podplukovník generálního štábu Jaroslav Kašpar, krycí jméno Pátý, a sekretář vojenského odboje Josef Eliášek, krycí jméno Plicka, a četné jiné osoby.‘ Ta Němcová byla tatínkova sekretářka. Tatínkovi to neřekli, protože oni tam byli všichni svobodný, ale tatínek byl ženatý a měl už nás děti, tak měli strach, aby se tatínkovi něco nestalo. Tatínek o tom údajně nevěděl, ale něco tušil, protože bylo divné, když přišel do kanceláře, tam byla předsíň před kanceláří a tam byl otoman a něm byly rozházené deky. Tak se ptal: ‚Co to je? Kdo to tady byl?‘ Slečna Němcová vyskočila a říkala: ‚Omluvte mě, to jsem asi rozházela já‘, a honem to uklízela. Tatínkovi to bylo podezřelé, že se tam asi něco děje.“