Petr Knespl

* 1960

  • „No tak obrněné vozy, tanky, to jezdilo přes Černou Horu a potom tam u nás zůstali, tam se jeden kopec jmenuje Kalvárie a tam zůstala asi osm let sovětská vojska a odtamtud pozorovali okolí. Takže to jezdilo opravdu každý den, od rána do večera tam jezdila vojenská auta a i tanky tamtudy jezdily a byli všude regulovčíci, kteří zůstávali třeba, to byli mladí taky kluci a bylo to pro ně určitě hrozné, protože oni je tam vysadili a třeba týden si jich nikdo nevšiml. Aby jim tam přivezli nějaké jídlo, pití, to neexistovalo, prostě je tam nechali být, takže normálně místní lidé se nad nimi vždycky slitovali, a tak jim něco přinesli k jídlu a oni byli hrozně vděční za to.“

  • „Nás nepustili dřív, než když jsme jim podepsali A4 papír, že s námi bylo zacházeno slušně. Abychom se mohli dostat domů vůbec, tak jsme to museli podepsat. Jinak tam to bylo o tom, že když jste ztratili důvěru toho pracujícího lidu, jak se říká, tak vás místo vojny dali dělat. Já jsem dělal v Praze, na Lhotce jsem stavěl vysokou školu SNB. A zážitky takové smíšené no. Dělali jsme šest dní v týdnu dvanáct hodin denně, pak se dělaly rajóny, ještě normálně vojna byla a pár kluků to taky psychicky nevydrželo a byli propuštěni z vojny, protože byli opravdu psychicky zdeptaní.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Poděbrady, 01.04.2019

    (audio)
    délka: 42:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kromě psychického teroru bylo na vojně na denním pořádku i bití

Petr Knespl 2019
Petr Knespl 2019
zdroj: Příběhy našich sousedů

Petr Knespl se narodil 12. října 1960 v Městci Králové do rodiny postižené kolektivizací. Rodičům zabavili rodinné hospodářství v osadě Černá Hora u Dymokur, otec byl tři roky zavřený a musel dřít v dolech. V srpnu 1968 ovládl rodinu strach z války, nedaleko pamětníkova bydliště měli okupanti řadu let zřízenou pozorovatelnu. Do zákazu v roce 1970 chodil Petr do skautského oddílu v Dymokurech, následně odmítl vstoupit do Pionýra i později do Socialistického svazu mládeže (SSM). Kvůli rodinným poměrům nesměl studovat, vyučil se strojním zámečníkem v Ústí nad Orlicí. Jeho strýc emigroval počátkem 80. let do západního Německa, Petr tak strávil povinnou vojenskou službu v pracovní jednotce. Po vojně nastoupil jako zámečník do Jednotného zemědělského družstva v Dymokurech. Během sametové revoluce distribuoval na venkov protikomunistické letáky a účastnil se několika demonstrací. V roce 1993 získal v restituci většinu znárodněného majetku a pustil se do soukromého podnikání jako zemědělec a majitel zámečnické dílny.