„Takže tam jsme dokonce byli součástí živé barikády a nějak jsme se dozvěděli, že tam mají projíždět ruské tanky na Prahu z Německa. Tak jsme se postavili, bylo nás, plácnu, několik desítek lidí s transparenty a s vlajkami a stáli jsme napříč tam v té křižovatce, kde by se mělo odbočit z Německa a jet na Prahu. Přijížděli ty tanky a my jsme zpívali naši hymnu. Nějaká paní říkala: ‘Pošlete tu malou holčičku dopředu, ať to dobře všechno vidí, ať si to pamatuje tu strašnou událost, tu hrůzu, co teď prožíváme.’ Tak mě vystrčili úplně dopředu, takže já jsem viděla ty tanky. Jely přímo proti nám a na chvíli se zastavily a my jsme pořád zpívali tu hymnu. Po dlouhých vteřinách se rozjely jinou cestou. Odjížděly, nepřejely nás a na posledním tanku byla zkrvavená naše vlajka a držel ji tam z posledních sil nějaký hoch. Byl to teda strašný zážitek. Takže osmašedesátý si pamatuju a velmi dobře vím, co to je zrada od přátel, kteří se aspoň tvářili jako přátelé.“
„Hitler se snažil to uspíšit co nejvíc, protože věděl, že Janečci otec a syn mají na rýsovacím prkně nový zbrojní patent, který by mohl Hitlerovi umožnit ovládnout Evropu velmi krátce a velmi snadno. Byl to takzvaný malý kónický adaptér a ten stačilo jednoduše jako nasadit na pušku a ta střela získala takovou kinetickou energii, že prostřelila pancíř v tanku. Bylo to v rámci zatím studií, pokusů, ale nicméně ten patent tady byl a Hitler měl o něj eminentní zájem. Takže když Němci postupovali na Prahu, tak můj dědeček sroloval všechny plány do ruličky a poměrně komplikovaným způsobem to dostal ven za pomoci [George] Williama Patchetta a britské ambasády do Anglie. On sám tam vlastně působil celou tu dobu války pod krycím jménem Little John a nechal dokonce rozhlásit, že zahynul při autonehodě, aby kryl svoji rodinu tady v republice, aby jí Němci neublížili. Nicméně v jižní Anglii a západní Anglii mezi dunami zdokonaloval ten vynález a zkoušel ho tam, jak to funguje. A skutečně ve finále se tam ten adaptér kónický dopracoval do té podoby, že se dal použít v praxi a například všechna ta severoafrická vítězství proti Rommelovi, tak ty se zadařily díky tomuhle adaptéru.“
„Já jsem například šla na jednu zkoušku a měla jsem na krku stříbrný půldolar s Kennedym. Byla jsem na to hrdá. Dostala jsem to od kamaráda maminky, který se vrátil z Ameriky a přivez jí sem dárek. Tak já jsem ten stříbrný půldolar ráda nosila, protože byl krásný. Šla jsem s tím na zkoušku. Soudruh zkoušející se tak na mě podíval a řekl: ’Soudružko Janečková, to nemyslíte vážně. Přijďte jindy. Tenhle termín vám propadá. Přijďte příště a oblečte se pořádně, a ne ten americký paskvil, co máte na krku.’ Takže takový drobný zádrhely.“
„Jináč zámek dopad příšerně, protože tam byly obrovské sbírky zbraní a denní potřeby severoafrických království a perských zbraní a perské výstroje a něco se podařilo zachránit Náprstkovu muzeu, ale většinou si to lidi rozkradli anebo se to odvezlo na ÚV KSČ jako dárky pro cizí delegace. Koberce, ty si rozstříhali národní správci, komunisti, aby na každého vyšel kus. Takže to muselo být něco úplně úděsného.“
Soňa Klímová Janečková se narodila v Rychnově nad Kněžnou 21. září 1959. Pochází ze slavné podnikatelské rodiny Janečků. Pradědeček František Janeček proslul v elektrotechnické a zbrojní výrobě. Dědeček František Karel Janeček pokračoval v otcových stopách. Založil výrobu motocyklů a automobilů ve východních Čechách v obci Kvasiny pod značkou JAWA. Je vynálezce kónického nástavce, který byl využit u spojeneckých armád v boji proti Německu ve 2. světové válce. Komunistický režim zcela vyvlastnil rodině veškerý majetek. Tatínek nebyl ani připuštěn ke státním zkouškám na ČVUT. Vybudoval si druhou kariéru a vystudoval konzervatoř v oboru houslí. Stal se uznávaným houslistou i pedagogem. Díky svému původu měla pamětnice problém dostat se na střední i vysokou školu. Soňa Klímová Janečková vystudovala gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a potom Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Učila zahraniční studenty češtinu v Ústavu jazykové a odborné přípravy Karlovy univerzity. V roce 1988 se vdala. Má dvě děti, syna Daniela a dceru Dominiku. V roce 1992 byl rodině vrácen zámek v Kvasinách a lesní hospodářství v Orlických horách. Od roku 1992 se intenzivně věnovala obnově zámku v Kvasinách. Podařilo se jí zdevastovaný zámek zrekonstruovat a revitalizovat jeho okolí. Na zámku se pořádaly různé kulturní a společenské akce a vznikla tam trvalá výstavní expozice. V roce 2023 rozvíjela rodinné lesní hospodářství a žila v Kvasinách. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
