V Bărăganu jsem šoupal nohama, abych je neměl propíchané bodláčím
Stáhnout obrázek
Alois Klepáček se narodil 29. dubna 1943 v obci Svatá Helena v rumunském Banátu. Vyrůstal v devítičlenné rolnické rodině a od dětství byl zapojen do hospodářských prací. V červnu 1951 byla rodina Klepáčkových včetně příbuzných (Kovaříkových) deportována do oblasti Bărăgan, kam Komunistická strana Rumunska vysídlila politicky nespolehlivé osoby. Deportovaní museli své domovy opustit během několika hodin a směli si s sebou vzít jen několik osobních věcí. Úřady je vysadily v neosídlené krajině bez jakýchkoliv prostředků, oblast navíc nesměli opustit a trpěli především nedostatkem potravin. Během následujících měsíců si vystavěli osadu Ezeru (Cacomeanca Nouă), jednu z 18 nově vzniklých vesnic. Alois Klepáček zde nastoupil do druhé třídy a jeho další sourozenci studovali nebo pracovali pro státní statky, stejně jako jejich rodiče. V roce 1955 v Ezeru zemřel pamětníkův bratranec Alois Kovařík. V únoru roku 1956 se pamětníkova rodina mohla vrátit zpátky do Svaté Heleny, hospodářství nalezli rozkradené a zdemolované. Později se pamětník vyučil a pracoval jako svářeč. Zhoršující zdravotní stav a nedostatek léků pro nemocnou manželku ho přiměl k odchodu rodiny do Československa a vzdal se i rumunského občanství. V prosinci 1976 se jim podařilo dopravit se do Československa a usadili se v Chebu, kde pamětník doposud žije (březen 2024). Kvůli pozbytí státního rumunského občanství neobdržel po roce 1989 od státu odškodnění za deportaci z 50. let.
