Vladimír Klenka

"Lidi vystupovali, trestanci vystupovali na obě strany, šli do neznáma v neznámé krajině, ale většinu těch lidí... v Netřebicích udělali takový spojky od vlaku do Netřebic a ukazovali těm lidem, kudy mají jít, měli se shromažďovat na těch zahrádkách, a odtud je potom vozili. Ti, kteří mohli jít pěšky, tak šli z Netřebic směrem do Velešína a ti, kteří nemohli, tak je odváželo nákladní auto Jihostroje do Velešína. Bylo to zajímavé... ti lidi byli jako bez života, šli tou cestou, oči měli jeden směr a nic je nelákalo, okolí, vůbec... že by měli radost z toho, že jsou osvobození, že jim končí to velké trápení, to nakládání s těma lidma, to bylo něco... a v těch vagonech byly různé národnosti, Francouzové, Poláci, Dáni, všechny možný lidi..."

"Byli jsme ubytovaní v Králově Poli, odkud vycházeli veterináři, tam byly asi tři budovy veterinářské školy. První den nastoupilo celkem 800 zákopníků, nás z Budějovicka bylo 200. Na tom poli vždycky bylo vykolíkováno 200 metrů, dělali jsme takový protitankový véčka, nahoře to bylo široký pět metrů, do hloubky pět metrů a veprostřed těch náspů byly pěšinky, takže ten dolní zákopník, který byl úplně dole, vyhazoval tu zem na tu pěšinku a ten další to vyhazoval ven a ty hromady se vršily kolem těch véček. Tam když by měl najet tank, tenkrát to byly ty ruský téčka, tak z toho by se neměl dostat. Jenže my jsme ruský tanky ani neviděli. Chodili jsme v Brně na Klajdovku dělat i zákopy pro normální vojáky, to jsou takový menší a užší, vždycky v trojstupech jsme těch 200 lidí chodili, měli jsme tam lopaty a krumpáče..."