Antonín Kerner

„To mně bylo patnáct, měli jsme žně, to jsme ještě měli mlátičku, to si pamatuju, od traktorové stanice na poli postavenou. To byly hrozné věci – my jsme měli třeba tenkrát traktor, kterým jsme honili mlátičku a všechno doma na dvoře. Teď nám přivezli z traktorové stanice mlátičku na pole a k tomu lokomobilu a my jsme museli shánět uhlí a topit v lokomobile, parní mašinou honit mlátičku po poli. No šílené věci s námi vyváděli. Museli jsme platit za práci, kterou po nás [požadovali]. Nebyli jsme schopní s párem koní zorat takové kvantum pozemků, tak za to, že jsme si museli sjednat traktorovou stanici na orbu, tak jsme museli zaplatit. Tak to bylo taky takové... Nešlo to odečíst z hodnoty odebraných strojů, to určitě ne.“

„Začalo to tím, že nám znesnadňovali hospodaření. Nesměli jsme zaměstnávat lidi. Sebrali nám traktor. Sebrali nám ještě další stroje. Tady mám seznam těch strojů, který nám vzali. Nakonec jsme si museli zaplatit orání od traktorové stanice. Museli jsme si zaplatit mlácení od traktorové stanice. Naše stroje byly jinde, odvezli je. To nám to ztěžovalo. Tak nám chodili pomáhat důchodci, starší lidi. Byli dobří, znali se s rodiči i s námi. Jim nedělalo problém jít nám pomoct na statek dělat. Takhle jsme to tloukli vlastně až do roku 1952, kdy už teda opravdu došlo k tomu, že dodávky, které nám byly předepsané, nebylo možné splnit. Ať to bylo množství obilí, brambor, a ještě si vymýšleli jiné věci, které se tu nikdy nepěstovaly, jako cibule, len. To byly úplné nesmysly, to nebylo možné tady vypěstovat. To všechno se muselo projevit v tom, že to upadalo. A nakonec to došlo tak daleko, že otec byl obviněný z narušení hospodářského plánu, že neplní dodávky a ohrožuje výživu republiky, a takové slovní obraty, které využívali. Byl trestně stíhaný a byl odsouzený k odnětí svobody na půl roku.“