Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Pavel Keřka (* 1964)

• narodil se 28. července 1964 v Teplicích

• jako basák začal hrát už na střední škole se skupinou Foton

• od hudebníka Miroslava Wanka přijal post baskytaristy ve skupině FPB

• vojenskou službu trávil ve slovenských Michalovcích a západočeských Janovicích nad Úhlavou

• na konci osmdesátých let začal hrát na baskytaru ve skupině Už jsme doma

• spoluzakládal hudební skupinu Veselé plavkyně z Miami Beach

• během sametové revoluce se podílel aktivně na protirežimních demonstracích

• s kapelou UJD podnikl koncertní tour po západním břehu USA a Mexiku

• v době natáčení (2024) žil v Praze a věnoval se stále rekreačně hudbě

Skupina FPB je dodnes považována za legendární severočeskou kapelu, které se podařilo zpopularizovat nový hudební styl punk, či punk-rock. I když vznikla počátkem osmdesátých let, její texty dodnes rezonují v punkové komunitě a je považována za kultovní uskupení, které figurovalo na naší oficiální i neoficiální scéně. 

Zakladatelé skupiny Petr Růžička a Miroslav Wanek hledali kvalitní hudebníky, kteří by dokázali energický styl punk hrát. Zpočátku se ve skupině vystřídalo dost hudebníků, než se nakonec formace ustálila. Nabídku hrát v kapele dostal tehdy mladý student teplického gymnázia Pavel Keřka, který měl vystřídat Miroslava Wanka na postu baskytaristy. Jelikož sám nějaké zkušenosti s hraním měl, výzvu vstoupit do kapely přijal.

Pavel Keřka se narodil 28. července 1964 jako starší ze dvou synů sklářskému technologovi Františku Keřkovi a učitelce Hannelore Keřkové (rozené Rührové). Na přelomu sedmdesátých let se rodiče rozvedli a oba bratři zůstali žít s maminkou v rodných Teplicích. Otec se odstěhoval do Písku, kde po rodičích získal hospodářství, a ze sklářského technologa se stal zemědělcem. Maminka Hannelore Keřková pocházela ze smíšeného manželství a víra v Boha hrála v jejím životě velkou roli. K tomu se snažila vést i své dva syny. Pamětník se svým bratrem často doprovázeli matku do kostela, která jim zde domluvila zpívání.

Míra Wanek mi nabídnul místo v FPB

Již na teplickém gymnáziu založil pamětník se svými spolužáky hudební skupinu s názvem Foton. Ta se zaměřovala především na známé české a zahraniční písně, které hráli hlavně pro své přátele. Pavel Keřka zde hrál na basovou kytaru a nakonec skupina vystupovala i na menších společenských akcích.

„Na koncertu teplické zdravotní školy za mnou přišel Míra Wanek a říká mi, jestli bych nechtěl hrát na basu v nové punkové skupině FPB. Měl jsem prý takový punkový styl a hodil bych se jim. Docela mě to zaujalo a nabídku jsem přijal,“ vzpomíná na tehdejší nabídku pamětník. 

Sestavu skupiny FPB tak tvořil Miroslav Wanek (kytara, zpěv), Milan Nový (bicí), Romek Hanzlík (kytara) a Pavel Keřka (baskytara). Celou formaci pak řídil legendární severočeský „Malcom McLaren“, manažer Petr Růžička. Skupina pravidelně koncertovala ve své zkušebně pro blízký okruh známých, a pokud se naskytla možnost, vystupovala i na koncertech. 

„Ke koncertům moc nedocházelo. Vzpomínám si na koncert v Chomutově, kam jsem dorazil pozdě, tak hráli chvíli beze mě. Třeba koncert v Málkově byl legendární, tam už byli připravení policisté a všechny účastníky rozháněli nebo zatýkali. Pokud byla možnost, tak jsme vystoupili třeba na festivalu v Ostrově nad Ohří,“ vzpomíná Pavel Keřka na koncertování. 

Na vojnu do Janovic a konec FPB

Své působení v kapele musel Pavel Keřka přibližně po dvou letech ukončit. Dostal totiž povolávací rozkaz na vojnu, kdy nejprve odjel na půl roku do poddůstojnické školy ve slovenských Michalovcích. Později byl přeřazen do Janovic nad Úhlavou, které byly známé nejen tvrdým a často drastickým vojenským režimem, ale i sortou vojáků.

Po návratu z vojny nastoupil na vysokou školu ČVUT, obor konstrukce a dopravní stavby, a začal bydlet v Praze. Co se týče skupiny FPB, ta zažila v polovině osmdesátých let velký otřes, jelikož se změnilo téměř celé její obsazení. V roce 1985 založilo několik teplických hudebníků, mezi nimi i mladší bratr pamětníka Petr Keřka, hudební skupinu Už jsme doma. Tu si velmi oblíbil frontman FPB Miroslav Wanek a rozhodl se pro přesun do této alternativní hudební formace. 

Teplická punková komunita byla na vzestupu a severní Čechy se staly jakousi baštou tvrdé hudby. Vedle punku a rocku zde začaly vznikat i první skupiny hrající tvrdší formu rocku jako metal či hard rock. Pavel Keřka mezitím studoval v Praze a hudbě se věnoval okrajově, ale pouze do doby, kdy se zopakoval stejný scénář jako před několika lety. Miroslav Wanek se totiž potřeboval osvobodit od baskytary ve skupině Už jsme doma a v roce 1988 na festivalu ve Chvaleticích opět oslovil Pavla Keřku, který nabídku na konci osmdesátých let přijal. 

Během sametové revoluce jsem utíkal přes garáže

Pavel Keřka jako vysokoškolský student poměrně aktivně prožíval protirežimní demonstrace, které ke konci osmdesátých let rezonovaly společností. Na tuto dobu vzpomíná následovně: „Jak jsem prožíval pád režimu? No, měl jsem před svatbou. Hned po sametové revoluci jsem se oženil. Ale tenkrát 17. listopadu jsem se demonstrace účastnil. Na Národní třídě jsem pak zmizel a boční uličkou jsem utekl přes střechy garáží, vykopnul jsem vrátka a zmizel za koridorem policistů.“

Pamětník v této době hrál na basovou kytaru v alternativní rockové skupině Už jsme doma a zároveň přemýšlel nad založením nové hudební skupiny, jež by se svou tvorbou podobala hudebnímu stylu, který hrál. Společně se se svým kamarádem z Teplic Ivem Dolanským domluvil a založili skupinu Veselé plavkyně z Miami Beach. Skupina složila několik písní a podařilo se jim vydat i jedno album. Kvůli časovým důvodům se však hudebníci domluvili a skupinu rozpustili. 

Americké turné sklidilo obrovský úspěch

Pavel Keřka se se skupinou Už jsme doma účastnil významných koncertů a festivalů, jako například posledního ročníku festivalu Čertovo kolo v Bratislavě, který se konal v roce 1989, či Pražských rockových dnů roku 1992. Počátkem devadesátých let se skupině podařilo vydat i několik úspěšných alb, jako například Uprostřed slov (1990) či Nemilovaný svět (1990). 

Skupina Už jsme doma ve složení Miroslav Wanek, Romek Hanzlík, Jindřich Dolanský, Pavel Pavlíček a Pavel Keřka se na počátku devadesátých let vydala na zahraniční turné po středozápadu USA a severním Mexiku. Koncertní šňůra po velkých amerických městech a mexické Tijuaně zaznamenala obrovský úspěch mezi fanoušky i návštěvníky koncertů. Skupina se zde setkala s významnými osobnostmi české i zahraniční kultury.

Své působení v dobře fungující kapele musel pamětník po několika letech ukončit. „Musel jsem si vybrat, jestli dodělám školu, anebo budu hrát. Oboje jsem už nestíhal, a tak jsem své angažmá ukončil a zaměřil se na vysokou školu, kterou jsem pak v co možná nejzazším termínu dodělal,“ svěřuje se pamětník s jedním z důvodů, proč ukončil své působení v kapele. 

Pavel Keřka se dnes hudbě věnuje hlavně rekreačně. Sám dodává, že občas si s kamarády zahraje, ale v žádné skupině aktivně nevystupuje. Věnuje se svému povolání, kterým je konstrukce dopravních staveb. Přiznává, že jedním z jeho velkých úspěchů byla roční stáž na Tchaj-wanu, kde projektoval místní metro. V době natáčení (2024) žil Pavel Keřka v Praze.