Otec Kavan střílel nacisty. Syn pálil do KSČ samizdatem
Jan Kavan se narodil 17. října 1946 v Londýně československému diplomatovi Pavlu Kavanovi a jeho anglické manželce Rosemary. Otec Jana Kavana bojoval za druhé světové války jako československý voják po boku Spojenců na západní frontě. Od roku 1946 pracoval jako diplomat na československém velvyslanectví ve Velké Británii a byl přesvědčeným členem Komunistické strany Československa (KSČ). V roce 1950 se vrátil do vlasti a v roce 1952 ho Státní bezpečnost (StB) zatkla v rámci připravovaného procesu s protistátním centrem v čele s generálním tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským. Pavel Kavan dostal trest 25 let vězení, vrátil se odtamtud po třech letech, na Vánoce roku 1955. KSČ ho znovu přijala do svých řad. Kvůli podlomenému zdraví však zemřel již v roce 1960 v pouhých 43 letech. Jana Kavana a jeho bratra Pavla vychovávala matka Rosemary, původem Angličanka. Jan Kavan trpěl jako dítě častými nemocemi. Po vystudování střední školy nastoupil v první polovině šedesátých let na Fakultu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy. V roce 1966 vstoupil do KSČ. Domníval se, že se jako člen strany dostane snadněji k archivním materiálům z procesu se svým otcem. Z KSČ ho ale brzy vyloučili. Pracoval ve vedení Svazu vysokoškolského studentstva (SVS) s Jiřím Müllerem a Lubošem Holečkem. V době vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, 21. srpna 1968, byl na konferenci studentského hnutí v Kansas City v USA. Kvůli invazi ho vyhledávali místní novináři, psal články do novin a časopisů a vystupoval v rozhlase. Po sebeupálení studenta Jana Palacha 16. ledna 1969 jednal spolu s dalšími studentskými vůdci s předsedou české vlády Stanislavem Rázlem. Domluvili s ním prohlášení SVS pro média a pořádání manifestace na uctění památky Jana Palacha v den jeho pohřbu 25. ledna 1969. Na jaře 1969 ho před cestou do Stockholmu zatkli příslušníci bezpečnostních orgánů na letišti v Ruzyni a zabavili mu důvěrné dokumenty KSČ a valuty, kterých měl více, než povolovaly tehdejší předpisy. Následoval výslech na Státní bezpečnosti a zabavení cestovního pasu. Ještě v roce 1969 dostal Jana Kavan pas zpátky a odcestoval do Velké Británie, kde zůstal až do roku 1989. Poněvadž se narodil v Londýně, stal se okamžitě britským občanem. V roce 1969 a 1970 na něj Státní bezpečnost vedla svazek pod krycím jménem Kato. Nutno doplnit například citaci z rozsáhlé analýzy tohoto svazku časopisu Respekt: „Za půldruhého roku čtyřicet šest schůzek s důstojníky StB - v průměru jedna schůzka každých deseti dní. Pečlivé záznamy obědů a večeří placených za Kavana důstojníky StB, se jmény restaurací a cenou z téměř každé schůzky, v Praze i v Londýně. Několik stvrzenek přijatých peněz s vlastnoručním podpisem. Mnoho stránek vlastních Kavanových referátů, popisů a udání, které se dochovaly v pětisetstránkovém spisu KATO z let 1969 až 1970.“ V roce 1970 začal spolupracovat s domácím protikomunistickým odbojem s cílem pašovat do Československa zakázanou literaturu, časopisy, rozmnožovací techniku, kamery a filmový materiál. Z republiky do západní Evropy se díky němu dostávala samizdatová literatura nebo filmové nahrávky s disidenty. V roce 1970 přijel na britský pas se změněným příjmením do Československa, kde se setkal s Petrem Pithartem. V roce 1971 založil agenturu Palach Press, která nabízela odběratelům ze světových médií zprávy o opozičním hnutí v totalitním Československu. Ve Velké Británii získal vysokoškolský bakalářský titul. V roce 1981 zadrželi českoslovenští celníci kempingový vůz se samizdatovou literaturou pašovanou z Československa do západní Evropy. Státní bezpečnost zatkla v Československu disidenty spojené s vývozem a dovozem zakázaných materiálů. Zadržela také dva francouzské kurýry. Ve Francii, Rakousku a dalších demokratických zemích se konaly velké demonstrace na podporu zatčených lidí. Po tři čtvrtě roce se Janu Kavanovi podařilo obnovit tajné zásilky do Československa a opačným směrem. Ve druhé polovině osmdesátých let začal spolupracovat s polskými a maďarskými disidenty a vydával časopis East Europe Reporter. Jako britský občan létal bez obtíží do Varšavy i Budapešti. V Budapešti se sešel také s českými disidenty. V roce 1987 přiletěl v přestrojení do Prahy a své návštěvy představitelů opozičního hnutí opakoval. Dvacátého pátého listopadu 1989, kdy v Československu probíhala sametová revoluce, přiletěl z Londýna do Prahy. Kvůli prořeknutí se disidentky Jiřiny Šiklové znala Státní bezpečnost jeho britské jméno a příjmení a na letišti v Ruzyni ho zadržela a odvedla k výslechu. Za několik dnů následoval další výslech v konspirační vile StB v Praze-Dejvicích. Státní bezpečnost chtěla po Janu Kavanovi informace o dění v centru Občanského fóra, v pražském Špalíčku. Na konci výslechu si estébáci s Janem Kavanem připili na lepší časy. Ve svobodných volbách v červnu 1990 kandidoval Jan Kavan za Občanské fórum. Uspěl a stal se poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V roce 1991 se objevily zprávy, že spolupracoval se Státní bezpečností. Do voleb v roce 1992 již nešel kvůli podezření ze styků s bývalou komunistickou tajnou službou. V roce 1993 vstoupil do ČSSD. Podezření ze spolupráce s StB se rozhodl vyvrátit u soudu, jednání trvalo od roku 1991 do roku 1996 a Jan Kavan z něj vyšel vítězně. V roce 1996 ho zvolili do Senátu Parlamentu České republiky za obvod Prostějov. V letech 1998 až 2002 byl ministrem zahraničí, v letech 2002 až 2003 předsedou Valného shromáždění Organizace spojených národů. Od roku 2002 do roku 2006 působil ve Sněmovně Parlamentu České republiky. Během doby, kdy zastával funkci ministra zahraničních věcí, čelil podezřením v kauzách – například s nevýhodným pronájmem Českého domu v Moskvě, obsahem ministerského trezoru nebo s trestním stíháním svého generálního sekretáře Karla Srby, jehož soud poslal do vězení za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové. V roce 2021 žil Jan Kavan v Praze, byl rozvedený a měl čtyři děti.