„Když to vypadalo, že to nevydrží, přišel za námi Jiří a řekl: ,Holky, jedeme do Bratislavy.‘ Vlaky nejezdily, tak jsme šli pěšky a stopovali jsme. Svezlo nás nákladní auto s německými vojáky. Seděli jsme na korbě na nějakých zbraních a munici. Za sebou jsme táhli takový malý kanónek. A najednou po nás začali pálit partyzáni. Kdyby se trefili do té munice, tak by bylo po nás. Naštěstí zabili jen ty chudáky vojáky, nám se nic nestalo. Dívala jsem se celou dobu na ten kanónek, poskakoval, jako kdyby sám střílel.“
„Jeli jsme vlakem na hory, tam měla být v lese nějaká chata. Moje máma se sestrou tam došly první, ale chytila je policie. Někdo dal o tom zprávu tátovi, aby se vrátil. Táta se jen zeptal, kde je hranice, vydal se tím směrem a přešel. My jsme šli s Jiřím Wildem poslední, bylo už pozdě, a tak jsme se rozhodli, že se někde schováme a ráno se vrátíme do Prahy. Chytili nás na nádraží. Ovšem co udělala moje máma. Ona byla neuvěřitelná. Kopla sestru do nohy, ta začala pofňukávat a že musí na záchod. To byl dřevěný hajzlík za domem. Tak šly za něj, pak dál do lesa a pak přešly hranici. Takže se všem podařilo utéct kromě mě.“
Marta Kastnerová, rozená Procházková, se narodila 1. října 1931 v Praze v rodině Adolfa Procházky a Heleny Procházkové - Koželuhové (neteř bratří Čapků). Oba rodiče byli právníci a členové lidové strany. Za války otec uprchl před nacisty do Velké Británie, kde se stal předsedou právní rady československé exilové vlády. Matku v protektorátu dvakrát zatkli (1940, 1942) a krátce věznili v Terezíně. Po propuštění uzavřela fiktivní sňatek s Jiřím Wildem a až do konce války pak žila rodina na Slovensku. Po válce se k sobě manželé Procházkovi vrátili. Adolf Procházka se stal ministrem zdravotnictví. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se rodina pokusila ze země uprchnout, Marta byla zadržena a strávila několik týdnů ve vazbě. Po propuštění se jí podařilo emigrovat. V roce 2012 žila ve Spojených státech. Marie Kastnerová zemřela 21. září 2023.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
