„Tam ta zima byla dost krutá, to byla velká zima, velké mrazy. Tam jsem měl takové dost mizerné zážitky, poněvadž jsem měl omrzliny uší a nohou, prstů, takže dokonce přestože to bylo všecko tak štrenk, mně doktor uznal, že jsem směl být na baráku, jako při nějakých pracích samozřejmě, ale nemusel jsem do mrazu. No, a pak jsem tam zase musel, tak jsem si potom dal uši tou celtou a čepici na to. A když nás pouštěli, jako nás pustili potom ne na Vánoce, ale po Vánocích, jako na silvestra, tak když to viděli, tak jsem to musel okamžitě sundat, že bych dělal ostudu s takhle zafačovanou hlavou. To byly spíš takové tragikomické příběhy.“
„Když jsem šel na ten jeden seskok, tak jsem říkal, já nesmím… To mi říkala ta hospodyně, ti byli už zaučení: ‚Nesmíš mít nic, aby kdyby tě zastřelili nebo postřelili…‘ – oni nemuseli rovnou zastřelit, že jo – ‚Tak aby to nepoznali, nesmíš tam mít nic identifikačního.‘ Já jsem říkal: ‚Já nic nemám. No, mám akorát kapesník.‘ – ‚Nesmíš kapesník, musíš ustřihnout monogram!‘ A já jsem si říkal: ‚To by byl doma průser, kdybych ustříhl monogram.‘ Tak jsem kapesník nechal doma a že si kdyžtak utřu nos rukávem. A nenajdou ani ten monogram. Takže vím, že to bylo takhle do důsledků promyšlené.“
„Já si spíš pamatuji takové nějaké ironické otázky a odpovědi, poněvadž mezi předchůdci se už tak nějak tradovaly ty otázky, co tam dávají. Takže jakože někdo prostě odpověděl na otázku, byl tím míněn Mao Ce-tung a on řekl ‚generál Ping-pong‘ a takové věci tam byly. Takže to už ti kluci věděli, kteří to měli podepsané předem, bylo jasné, že byli exponenty pravicového režimu, nársoc, lidovců anebo někteří i socdem. Takže si tam dovolili ještě takové šprýmy, když už jim bylo jasné, že oni neprojdou.“
Soudruzi, vám lid zbraně nesvěří, vy byste je obrátili proti němu
Ivan Kaspar se narodil 25. září 1926 v pražských Holešovicích. V mládí byl nadšeným fotbalovým fanouškem a členem školního fotbalového mužstva. Po absolvování obecné školy studoval na pokusném gymnáziu v Dejvicích. Byl nuceně nasazen v průmyslové výrobě, po bombardování podniku a jeho přesunech se odebral na Českomoravskou vrchovinu, kde spolupracoval s odbojovou skupinou napojenou na podzemní organizaci Rada tří, asistoval také výsadkářům vyslaným exilovou vládou v Londýně. Roku 1945 nastoupil na Právnickou fakultu UK, z níž byl po prověrkách v roce 1948 z politických důvodů vyloučen. Byl nucen pracovat jako kopáč, později zdravotnický laborant, povinnou vojenskou službu absolvoval u pomocných technických praporů. Byl učitelem, zaměstnancem výzkumných ústavů, dálkově vystudoval Vysokou školu pedagogickou. Jakožto psycholog práce Fyziologického ústavu Československé akademie věd se zabýval problematikou pracovní zátěže v horkých provozech, především hutích a slévárnách. V listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů buňky Občanského fóra v Praze-Troji, roku 1992 byl za ODS zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Ivan Kaspar zemřel 1. září 2019.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!