„Tam ta zima byla dost krutá, to byla velká zima, velké mrazy. Tam jsem měl takové dost mizerné zážitky, poněvadž jsem měl omrzliny uší a nohou, prstů, takže dokonce přestože to bylo všecko tak štrenk, mně doktor uznal, že jsem směl být na baráku, jako při nějakých pracích samozřejmě, ale nemusel jsem do mrazu. No, a pak jsem tam zase musel, tak jsem si potom dal uši tou celtou a čepici na to. A když nás pouštěli, jako nás pustili potom ne na Vánoce, ale po Vánocích, jako na silvestra, tak když to viděli, tak jsem to musel okamžitě sundat, že bych dělal ostudu s takhle zafačovanou hlavou. To byly spíš takové tragikomické příběhy.“
„Když jsem šel na ten jeden seskok, tak jsem říkal, já nesmím… To mi říkala ta hospodyně, ti byli už zaučení: ‚Nesmíš mít nic, aby kdyby tě zastřelili nebo postřelili…‘ – oni nemuseli rovnou zastřelit, že jo – ‚Tak aby to nepoznali, nesmíš tam mít nic identifikačního.‘ Já jsem říkal: ‚Já nic nemám. No, mám akorát kapesník.‘ – ‚Nesmíš kapesník, musíš ustřihnout monogram!‘ A já jsem si říkal: ‚To by byl doma průser, kdybych ustříhl monogram.‘ Tak jsem kapesník nechal doma a že si kdyžtak utřu nos rukávem. A nenajdou ani ten monogram. Takže vím, že to bylo takhle do důsledků promyšlené.“
„Já si spíš pamatuji takové nějaké ironické otázky a odpovědi, poněvadž mezi předchůdci se už tak nějak tradovaly ty otázky, co tam dávají. Takže jakože někdo prostě odpověděl na otázku, byl tím míněn Mao Ce-tung a on řekl ‚generál Ping-pong‘ a takové věci tam byly. Takže to už ti kluci věděli, kteří to měli podepsané předem, bylo jasné, že byli exponenty pravicového režimu, nársoc, lidovců anebo někteří i socdem. Takže si tam dovolili ještě takové šprýmy, když už jim bylo jasné, že oni neprojdou.“
Ivan Kaspar se narodil 25. září 1926 v pražských Holešovicích. V mládí byl nadšeným fotbalovým fanouškem a členem školního fotbalového mužstva. Po absolvování obecné školy studoval na pokusném gymnáziu v Dejvicích. Byl nuceně nasazen v průmyslové výrobě, po bombardování podniku a jeho přesunech se odebral na Českomoravskou vrchovinu, kde spolupracoval s odbojovou skupinou napojenou na podzemní organizaci Rada tří, asistoval také výsadkářům vyslaným exilovou vládou v Londýně. Roku 1945 nastoupil na Právnickou fakultu UK, z níž byl po prověrkách v roce 1948 z politických důvodů vyloučen. Byl nucen pracovat jako kopáč, později zdravotnický laborant, povinnou vojenskou službu absolvoval u pomocných technických praporů. Byl učitelem, zaměstnancem výzkumných ústavů, dálkově vystudoval Vysokou školu pedagogickou. Jakožto psycholog práce Fyziologického ústavu Československé akademie věd se zabýval problematikou pracovní zátěže v horkých provozech, především hutích a slévárnách. V listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů buňky Občanského fóra v Praze-Troji, roku 1992 byl za ODS zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Ivan Kaspar zemřel 1. září 2019.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
