Antonín Kasík

"Měl jsem dostat byt, protože jsem se oženil po válce. Měl jsem dostat byt, ale protože jsem byl proti vstupu armád Varšavský dohody, tak jsem byt nedostal. Sranda byla, že kádrovák mně zavolal domu: ‚Hele, přijeď si pro dekret.‘ A než jsem z domova přijel na Letnou pro dekret, tak bylo po bytě. Nějaký dobrodinci se za to přimluvili a pošpinili mě, že jsem byl proti vstupu vojsk, tak jsem pak i ze strany vystoupil."

"Organizace Předvoje byla napojená na komunistickej odboj, ale tenkrát jsme nekoukali nalevo napravo, prostě priorita byla bojovat tady proti fašismu, kterej se na tu republiku valil."

"Vyčítali jsme to politikům Francie a Anglie, se kterými mělo Československo mírovou smlouvu o pomoci. Ale tehdy se nás ten Chamberlain, a ve Francii to byl Daladier, zřekli jako republiky a tu smlouvu prostě pošlapali. Ta republika byla na holičkách a tehdy prezident Beneš – kterej byl opravdu státníkem a po Masarykovi vedl republiku – tak bylo těžko od něj chtít, aby se rozhodoval, zda se republika bude tý německý přesile bránit, nebo ne."

"Měl jsem strach. Ten tejden, co to zatýkání probíhalo, jsem prakticky nespal a furt jsem poslouchal, jestli zastaví auto u baráku – abych mohl utéct. No, nestalo se tak."

"Ta Praha chtěla vojáky, ta nechtěla nějaký civilisty, kteří neuměj zacházet se zbraní. Nevím, kde se všechny ty zbraně sehnaly, prostě jsme vybavili tu četu, která jela do Prahy, jak potravinama, tak i zbraněma. A umístili se dobře v tý Praze, bojovali, nikdo nepřišel o život, vrátili se všichni s velkou slávou. Takže to hnutí mělo za úkol připravovat lidi na tu revoluci, takže proto jsem šel po těch důstojníkách, ale nakonec jsem se v nich zklamal, protože se báli postavit do čela jednotky, která jela Praze na pomoc. To jsem jim taky ale vyčítal."