Andrei Karelin Андрей Карелин

"Nějakou dobu jsem se skrýval v konspiračních bytech a pak jsem dostal informaci, že kolem mého domu se nachází venkovní sledovačka příslušníků Centra E a čekají na to, až se objevím, aby mě mohli zadržet. Bylo jasné, že vědí o akci, kterou jsem předtím uskutečnil. Schovávat se by bylo nesmyslné, protože doba promlčení je u těchto záležitostí jeden rok. Znamenalo by to rok se schovávat, nebo se nechat zadržet a o to rychleji se nechat propustit. Přijel jsem k domu, byl jsem na kole, a když jsem se zastavil, vyběhli z auta dva policisté v civilu a kolem tří v uniformě. Zkroutili mi ruce, řekli, že jsem zadržen. Ti v civilu se chovali agresivně, jeden z nich, který byl vousatý a vypadal jako Armén, mi začal vyhrožovat. Já jsem ho žádal o policejní průkaz, aby prokázal, že je skutečně od policie, policisté v uniformě nedělali vůbec nic, nijak nereagovali. Za nějaký čas přijel mikrobus, zabavili mi věci a jeli jsme na policii. Tam mně ten vousatý policista začal opět vyhrožovat různými problémy a tím, že se ještě potkáme. Poté mě nechal, ať se mou záležitostí zabývají policisté na oddělení. Paragraf, který jsem měl, předpokládal deset dnů vězení, proto mě v cele nechali do doby konání soudu. Bylo stanoveno datum soudu, moje obhájkyně se ale chtěla seznámit s materiály, a tak mě - k mému překvapení - pustili. Pak se 23. února 2022 konala demonstrace řidičů kamionů proti kovidovým omezením. Byl jsem tam jako novinář, ale spolu s dalšími účastníky jsem byl zadržen. Odvezli mě na policejní oddělení, kam speciálně kvůli mně přijeli dva příslušníci Centra E. Jednoho z nich, toho vousatého, už jsem znal z dřívějška, druhého jsem do té doby ještě neviděl. Vzali mě a dovlekli do prvního patra do kanceláře, kde mě ten vousatý několikrát praštil. Začal vyhrožovat problémy s tím, že pokud nepřestanu se svou [aktivistickou] činností, skončí to se mnou špatně, sám prý dobře vím jak. Mám prý několik variant. Ta první je, že se přestanu čímkoli zabývat a oni mě nechají na pokoji. Ta druhá je, že se tím zabývat nepřestanu a budu mít vážné problémy. A ta třetí je, že můžu pokračovat, a přitom s nimi spolupracovat. To znamená informovat je o akcích, které se budou konat. O účastnících, čase, místu, dávat jim všechny informace o dalších aktivitách a hnutích, s nimiž komunikují a dostávat za to odměnu. Konkrétně nabízeli peníze a pomoc se vzděláním, prací a řešením dalších problémů."

"Do začátku vojny, ještě v dětství, nám ve vlastenecky zaměřených hodinách vykládali, jakou máme silnou armádu, ještě možná silnější než USA. Ukazovali nám fotky a videa ze cvičení, a tak jsem si myslel, že máme jednu z nejsilnějších armád na světě. A to jsem si myslel i v době, kdy jsem se začal zabývat aktivismem. Po roce základní služby ve skutečné jednotce jsem ale pochopil, že se situace od reality liší. Nezodpovědnost, lenost, nedbalost, laxní vztah k povinnosti, korupce, krádeže, všelijaká schémata vydělávání peněz nebo vyvážení majetku z kasáren. Třeba náš velitel útvaru odvážel obrovské množství starého železa a prodával ho s cílem osobně se obohatit. Kromě toho je tu příklad autoparku, kde velké množství automobilové techniky bylo papírově v provozuschopném stavu, ve skutečnosti nešla ani nastartovat. Ta technika, která byla funkční, prakticky stále potřebovala opravy. Říkalo se, že naše technika buď střílí, nebo jezdí."