plukovník v. v. Adolf Kaleta

Pamatuju si, jak nás velitel roty Oberleutnant Geistrike: „Alles zurück! Alles zurück!“ Prostě jdeme zpět, poněvadž Američani a Angličani nás tam tlačili. Já jsem jednomu kamarádovi říkal: „Ty, vykašlem se na ně a přečkáme to tady v zákopech.“ Takže my jsme vlastně neuposlechli výzvy Němců a zůstali jsme v zákopech a vyčkali příchodu Angličanů a Američanů. Vyčkali příchodu. Čili ne abychom nějakou ztečí dobyli Angličany nebo tak něco.

Fakt je ten, že toho 28. října jsem jel s tankem Cromwell. Dobyli jsme kus území a 5. listopadu to byl další velký útok, kde jsem byl bohužel zraněn do dolních končetin. Stalo se to tak, že jsme postupovali na německý území, kde byli Němci v bunkrech, a já jsem do jednoho bunkru zařval: „Alles raus! Der Tom ist da!“ Prostě všichni ven, Angličani jsou tady. Němci Angličany nazývali Tomy. Tak z těch bunkrů vylezli jak švábi s bílou vlajkou. Na to si moc dobře pamatuju. Nějaký horlivý Němec vyhodil ruční granát, který se sice zakutálel daleko, ale přece jsem dostal do dolních končetin několik úlomků z granátu. Takže tak jsem se účastnil těch bojů o Dunkerque.