Já si moc dobře pamatuju na ten den, kdy za mými rodiči přišel starosta obce. To bylo už za Německa a říkalo se tomu Vorsbauerführer, jako taková vůdčí osobnost rolnictva. Čili přišel a na Těšínsku se sepisovaly národnosti. V té době byl starostou obce František Klimša a říká: „Tak Němci nejste, Češi též nejste, Poláci, to bych vám nedoporučoval, poněvadž nepohodlné Poláky odsud odváželi pryč. Jako Poláci byste museli jít pracovat na Ukrajinu nebo tam někde. Tak si nechte napsat národnost slezská.“ „Tak jo, žijeme ve Slezsku, tak slezská národnost.“ Všichni si nechali psát slezskou národnost. A Němci pak řekli, že je to německé území a jsme Němci. Co z toho plynulo pro mladé chlapce? Že museli narukovat do německé armády.
Pamatuju si, jak nás velitel roty Oberleutnant Geistrike: „Alles zurück! Alles zurück!“ Prostě jdeme zpět, poněvadž Američani a Angličani nás tam tlačili. Já jsem jednomu kamarádovi říkal: „Ty, vykašlem se na ně a přečkáme to tady v zákopech.“ Takže my jsme vlastně neuposlechli výzvy Němců a zůstali jsme v zákopech a vyčkali příchodu Angličanů a Američanů. Vyčkali příchodu. Čili ne abychom nějakou ztečí dobyli Angličany nebo tak něco.
Fakt je ten, že toho 28. října jsem jel s tankem Cromwell. Dobyli jsme kus území a 5. listopadu to byl další velký útok, kde jsem byl bohužel zraněn do dolních končetin. Stalo se to tak, že jsme postupovali na německý území, kde byli Němci v bunkrech, a já jsem do jednoho bunkru zařval: „Alles raus! Der Tom ist da!“ Prostě všichni ven, Angličani jsou tady. Němci Angličany nazývali Tomy. Tak z těch bunkrů vylezli jak švábi s bílou vlajkou. Na to si moc dobře pamatuju. Nějaký horlivý Němec vyhodil ruční granát, který se sice zakutálel daleko, ale přece jsem dostal do dolních končetin několik úlomků z granátu. Takže tak jsem se účastnil těch bojů o Dunkerque.
Adolf Kaleta se narodil v roce 1925 v Albrechticích poblíž Českého Těšína. Pochází ze smíšené česko-polské rodiny. Jeho rodiče v roce 1941 přijali Volksliste č. 3 a o dva roky později musel sedmnáctiletý Adolf narukovat do wehrmachtu. Nějakou dobu pak sloužil v jižní Francii, než byl v roce 1944 převelen k jednotkám bránícím německé pozice v Normandii. Hned při prvním bojovém střetu utekl ke spojencům, kteří ho následně dopravili do Anglie. Tam vstoupil do československého zahraničního vojska. Jako řidič tanku Cromwell se pak s Československou samostatnou brigádou zúčastnil bojů u města Dunkerque. Po válce pracoval téměř čtyřicet let v Hospodářském družstvu v Českém Těšíně, nějakou dobu tam zastával funkci ředitele. Žil v Hrádku u Jablunkova a byl předsedou frýdecko-místecké jednoty Československé obce legionářské a předsedou pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu v Jablunkově. Adolf Kaleta zemřel v létě roku 2018.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
