„Zkraje ty chaloupky byly takový, že tam bývávalo třeba pětatřicet dětí. Pak jsme ty skupiny udělali menší. Bylo tam dvanáct až patnáct účastníků, a tím pádem tak skupina byla míň nápadná, prostě tam bylo pár lidí na chalupě. Žádnej velkej tábor nebo něco takového. Během roku bylo potřeba se na chaloupky připravit organizačně. Takže ti, kteří nám pomáhali s vedením, ty asistenti, bylo jich asi tři sta, tak jsme se s nimi scházeli dvakrát do roka na setkáních. Já jsem tam přijel třeba s Kájou a měli jsme tam setkání, probírali jsme s nimi témátka-katecheze, ale i o zdravotnictví, rady, jak se mají vyhnout Státní bezpečnosti, o hrách, ze všech možných oborů.“
„O Vánocích jsme dělali takový veliký setkání v Praze, kde jsme kluky rozdělili do různých rodin, bydleli po pěti po šesti v rodinách a scházeli se přes den na jednom místě, kde to bylo možný. Zkraje jsme se scházeli všichni najednou, ale časem už to bylo tolik lidí, že to nešlo. Ale vždycky jsme si dovolili takovou akci, že jsme všichni šli do kina. Já jsem jednou kupoval sto padesát lístků na Mahátmu Gándhího. Paní se divily a ptaly se: ‚To je pro nějakou školu?‘ A já řek: ,No, něco takovýho...‘ ‚A ani nepotřebujete slevu?‘ ptaly se dál... ‚Já nepotřebuju slevu,‘ jsem jim říkal. No a pak se nás tam sto padesát sešlo. To byl pro nás zážitek, že uprostřed tý komunistický společnosti si dovolíme todle.“
„Pršelo a ve stanech, co jsme měli postavený, tak nás to už nebavilo, a tak jsme se sebrali a šli jsme do hospody. Šli jsme na oběd, no a zůstali jsme tam až do večeře. Bylo to v Sušici a ta holka šla večer do kostela. Potom jsme na lodi spolu povídali, bylo mi asi dvaadvacet let. Pro mne to byl impulz, abych se šel podívat do kostela. Byli jsme tři týdny na vodě a šli přes Šumavu pěšky. To byl můj život. Když jsem se vrátil, šel jsem na mši, tam mne oslovil farář obyčejným kázáním a já začal chodit do kostela.“
Pavel Kadlečík se narodil 20. prosince 1953 v Praze-Vršovicích. Maminka i tatínek pracovali jako krejčí. Po studiu základní školy se rozhodl pokračovat na strojírenské škole ve Vršovicích. Od roku 1974 pracoval jako strojvedoucí lokomotivy. V roce 1977 po absolvování zkrácené vojenské služby u technických praporů začíná pracovat v podniku letecké opravny v Letňanech. V roce 1980 nastoupil u podniku Metrostav, kde pracoval až do roku 1990. Od roku 1978 se podílel na budování tajného salesiánského díla v Čechách. Společně s Karlem Herbstem organizoval chaloupky a stal se tajným salesiánským knězem. Studium probíhalo formou přednášek v bytech. V roce 1990 se Pavel Kadlečík stal členem salesiánské komunity v Rumburku, kde pobývá dodnes.
Salesiánský magazín č. 3/2007 - Salesiáni Dona Boska
autor:
26. 5. 2007
Paměť národa existuje díky vám.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
