„Jednou s mojí mamkou, já jsem byl ještě kluk, jsme šli pěšky do Jičiny. To byla součást, nebo vesnička, či osada kdesi směrem na Nový Jičín (ve skutečnosti u Starého Jičína). A tam měla mamka svého strýce mlynáře. Tak tam jsme byli pro trochu mouky. To si vzpomínám, že jsme to v pytlíku na zádech nesli. Ale měli jsme strach, protože to se nesmělo dělat. Tam jsme naštěstí nikoho cestou nepotkali.“
„U nás se už od Rožnova blížila Rudá armáda. A Němci se už pomalu stahovali na Helfštýn, na Domorac a už měli snahu odjet směrem na Hranice a Lipník a tam dál na západ, nějakým způsobem se schovat a už ani nebojovat. Ale v Krhové se ještě střílelo. Dokonce jsem viděl jednoho německého vojáčka, jak jsme šli tenkrát ulicemi s tím pohřbem od toho mého strýčka, tak chudáček, říkám chudáček, protože to byl jenom německý kluk, voják, ležel mrtvý v příkopě.“
„My jsme dělali takové túry, tak jsme tomu říkali, takové tažení. Byli jsme ozbrojeni puškami, dokonce jsem nosil ruční granát tady na opasku, a šli jsme v počtu dejme tomu jedné roty, tzn. kolem 80 až 100 vojáků jedním směrem, který byl, jak se říká stanoven, kde jsme tušili, že by mohli ti banderovci v noci přejít. Oni totiž procházeli jenom v noci, přes den ne. My jsme drželi stráže buďto někde na mezích, někdy to bylo ve stodole, někde kde byl trošku přehled, a tam jsme sledovali, jestli se něco děje. Naštěstí, já jsem měl ještě to štěstí, že jsem se tam s nimi nesetkal.“
Rudolf Jurečka se narodil 27. října 1924 v Krhové na Valašsku. Jeho otec Alois pracoval jako soudní úředník, maminka Marie pečovala o domácnost. V roce 1938 viděl Rudolf Jurečka v rodné obci československé vojsko připravené k obraně vlasti proti Německu. Za heydrichiády proběhla u Jurečků domovní prohlídka. Na konci války se pamětník setkal s vojáky Rudé armády. Základní vojenskou službu vykonával na Slovensku, kde jeho jednotku v roce 1947 nasadili proti banderovcům. V roce 1948 vstoupil do KSČ, ve straně prošel po roce 1968 prověrkami a setrval v ní až do sametové revoluce v roce 1989. Po celý život pracoval jako pedagog, od roku 1956 do roku 1986 vykonával funkci ředitel ZŠ Valašská Bystřice. Penzi trávil v Zašové, kde žil i na jaře roku 2021, kdy s ním Paměť národa natočila dokumentaristický rozhovor. Rudolf Jurečka zemřel 29. prosince 2021.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
