Věra Jurásková

* 1937

  • „Hajný od nás jezdil často do Letovic a to bylo zřejmě ve spolupráci s gestapem. Jezdil na večer a lidem se to zdálo divný. Potom se někteří dozvěděli, že jezdil na gestapo, kde trápil lidi. Mučili je a zabíjeli. Však je tam pamětní deska. Byla tam taková skupina z gestapa, která si předem vytipovala lidi, co měli nějaký majetek, hlavně obchodníky, a večer je přišli zatknout. V noci zazvonili a sebrali toho příslušného člověka a zavezli ho na koupaliště, kde v jedné místnosti lidi mučili. Opařili jim ruce, píchali špendlíky za nehty nebo jim prý vyřízli kůži na líci a protáhli jim tím jazyk a do něj zapíchli hřebík. Nebo lidem vydloubli oko. Všechno dělali zaživa.“

  • „Partyzáni k nim chodili pro jídlo a Vlasta jim pomáhala. Někdo to viděl a udal. Spolužačka mi říkala, že to bylo na udání. Já nevím, já to neviděla, ale ona byla z Kochova. Gestapo z Letovic to obklíčilo a pak to začalo. Stříleli a zatýkali. Dva se schovali do komína u pece na pečení chleba. Jenže to tam ještě doutnalo a je to dusilo. Nemohli to vydržet, vylezli a chytili je. Spolužačka mi říkala, že to byla hrůza, že je postříleli a zranili, že jich bylo několik. Vlasta je musela odvézt na voze za koňmi. Musela kočírovat koně. Jela přes Kochov a lidé viděli, jak ranění naříkali. Musela je dovézt do Letovic, a když je dovezla, tak se zbláznila. Teta pak nebyla normální a do konce života byla v Brně v ústavu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    byt pamětnice, Zábřeh na Moravě, 09.02.2016

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Zábřeh, 20.09.2016

    (audio)
    délka: 02:21:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Potom když se hroby otvíraly, tak zjistili, že plno lidí tam pohřbili za živa

Maturitní fotografie Věry Juráskové (Markové) z roku 1956
Maturitní fotografie Věry Juráskové (Markové) z roku 1956
zdroj: archiv pamětnice

Věra Jurásková, za svobodna Marková, se narodila 11. května 1937 v obci Stvolová poblíž Letovic. Druhou světovou válku sice zažila jako malá, přesto ji z tohoto období v paměti uvízlo mnoho nepříjemných vzpomínek. Vypráví například o masakru v Letovicích, při němž německé komando střelou do týla zavraždilo devatenáct lidí, nebo o kamarádovi Otakaru Slezákovi zastřeleném německými vojáky poslední den války. Za vlády komunistického režimu zase její strýc Miroslav Marek jako politický vězeň strávil několik let v nápravně pracovních táborech u jáchymovských uranových dolů. Pět let po propuštění na následky ozáření zemřel. Věra po válce vystudovala gymnázium v Boskovicích a následně pedagogickou školu. Učila na základních školách v Zábřehu, kde také několik let na 3. základní škole působila jako ředitelka. V roce 2016 stále žila v Zábřehu.