„Horáčkovi bydleli na Pankráci ve dvou podkrovních místnostech. 7. května se Vlastík vydal na esesáky, kteří přitáhli od Benešova, od Zelené lišky. Dostali ho u domovních dveří přímo proti jeho domu. Snažil se tam ukrýt, ale nikdo ho nepustil dovnitř. Když jsem k nim přišel, jeho maminka mne zavedla do Husova sboru v Nuslích. V modlitebně tam na stolech leželi ti padlí barikádnici. A mezi nimi Vlastík. To byl pro mne nejhorší zážitek z Pražského povstání. Na domě, před kterým padl, je vedle dveří pamětní deska a je po něm pojmenována nedaleká ulice a škola.“
„Ze služebního bytu ve Vyšehradské ulici nás také vyhodili, když otce udal kolega, že šíří nějaké protiněmecké letáky, a zatklo ho gestapo. Seděl na Pankráci a na výslechy ho vozili do Petschkárny. O byt jsme tedy přišli, stěhovali se na Petřiny, ale táta se vrátil. Propustili ho na přímluvu tehdejšího ministra spravedlnosti Krejčího. Soused a kolega, řidič Franta Šmíd, dopadl hůř. Byl to komunista. Dodnes to vidím, jak pro něj přišli. Vzal si jen nějakou taštičku a šli. Ten už se nevrátil.“
„Bylo to sedmého nebo osmého května. S kulometem jsem zalehl v poli nad Břevnovským klášterem. Dnes už je to zarostlé, ale tenkrát tam byla jen oranice. A ostřeloval jsem hospodářskou budovu dole. Němci tam měli kasárna. Blíž ke zdi tamního hřbitova byli ještě dva další kluci. Nějaký Jindra Kulíšek, šestnáctý ročník, a Honza Jarolím z Liboce. Tomu bylo čtyřicet. Ani jeden nepřežil.“
Václav Jiterský se narodil 11. prosince 1927 v Praze. Po obsazení Prahy německými okupanty 15. března 1939 byla rodina vystěhována ze služebního bytu při Nejvyšším správním soudu na Mariánských hradbách do Vyšehradské ulice. Vystudoval Státní reformní reálné gymnázium ve Velvarské ulici v Praze 6 a Smíchovskou střední průmyslovou školu v Preslově ulici. 18. června roku 1942 se stal svědkem zátahu nacistických ozbrojenců na československé parašutisty ukryté v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Ke konci války studenty povolali na kopání zákopů před blížící se frontou, práce vykonával poblíž Suchdola nad Odrou na severní Moravě. S kamarádem Vlastíkem Horáčkem z nucených prací utekl. Jeho otec byl na jaře 1945 krátce vězněn gestapem pro údajné šíření protiněmeckých letáků. Václav se zapojil do bojů Pražského povstání, kulometem ostřeloval německou posádku v Břevnovském klášteře, kterou poté pomáhal eskortovat z Prahy do Hostivic. Jeho kamarád Vlastík Horáček během povstání padl, stejně tak i někteří další spolubojovníci. Václav Jiterský zemřel v roce 2016.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
