„A i zde prostě byl veden v přísné výchově a v duchu Masaryka a v sokolském duchu a podporovat dobro, trestat zlo. Nic jiného neexistovalo. Takže se zapletl do protistátní činnosti a byl ještě posluchačem Vysoké školy důstojnické v Hranicích na Moravě.“
„Ti emigranti jsou třeba v Rakousku anebo v západním Německu a to byla Československá republika. Oni to věděli, ledacos věděli. Tady v tom případě mého manžela Oldy Jedličky to věděli, co se provozovalo, ale oni je znovu týrali, vyslýchali a nechali bít, aby se dozvěděli. Ale oni už to věděli. To byla lumpárna! A kolik lidí je potrestaných? To sama víte, moc ne.“
„Když mě zavřeli, to vás vodili na vyšetřovnu v těch Bohunicích. Akorát byla jsem na kobce sama, kdosi cosi hučel za dveřmi, nějaký bachař. Já říkám: ‚Prosím vás, já vám nerozumím, já nejsem zvyklá s někým mluvit a mít zavřené dveře.‘ Tam směli tu celu otevřít dva, buď dvě bachařky, nebo dva bachaři. Tam, kam jsem chodila na to vyšetřování, to jsem si říkala: ‚Já vám tady nějaký opičky dělat nebudu, co jsem si navařila, to si sním.‘ Tam neříkali odsouzená, tam vás jmenovali, protože to jste ještě ve výslechu nebyla odsouzená. ‚Paní Horáčková,‘ tak jsem se jmenovala, ‚neprodělala jste někdy nějaký úraz nebo tak něco?‘ Oni nemohli pochopit, že já jsem normální, že tam prostě nedělám nějaké scény nebo že nebrečím.“
Květoslava Jedličková, rozená Petrásková, se narodila 12. května 1929 v Brně. Její rodiče se brzy rozvedli, otec založil druhou rodinu v Českých Budějovicích, matka se znovu vdala za muže německé národnosti a malou Květoslavu svěřili do výchovy babičce v Brně. Otec pamětnice zemřel ke konci války v Terezíně a matka v květnu 1945 spáchala sebevraždu. Ve dvaceti letech se pamětnice vdala za Felixe Horáčka. V roce 1948 se stala majitelkou obchodu s parfumerií a bižuterií, ovšem brzy byl její obchod znárodněn. Zůstala v něm jako vedoucí. V roce 1958 byla zatčena spolu s větší skupinou vedoucích drogerií a parfumerií. Obvinili je z krádeží a mank, Květoslava Jedličková dostala trest 3,5 roku, který si odseděla v brněnských Bohunicích a slovenských Želiezovcích. Po návratu z vězení se s prvním manželem rozvedla a později se znovu vdala za Oldřicha Jedličku, bývalého politického vězně. Pamětnice se celý život stýkala se sokoly, bývalými politickými vězni a vězněnými kněžími. Působila v brněnské pobočce Klubu bývalých politických vězňů K 231 a s Klubem bývalých politických vězňů přednášela na základních a středních školách i pro širokou veřejnost.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
