Jaroslava Jarošová

"A ten ředitel tam dovezl toho kádrováka a ten se hrozně divil, jak to, že tam ještě je bývalý majitel. Ten ředitel mu odpověděl: 'Ale on to tady za ty dva roky, co správcuje, velice zvelebil. On tady zařídil drůbežařinu, postavily se tam typizované kurníky na slepice, odchovné na kuřata, líhně se tam zařídily, stavěl se krutinec.' Ten kádrovák na to řekl: 'No jo, tak půjdeme po něm tak dlouho, až půjde sám.' Jenže ten ředitel byl natolik slušný, že to rodičům zavolal telefonem. [Otec] věděl, že zavřeli jeho bratra pro nic skoro do Jáchymova a nechal tam zdraví."

"Schovávali jsme se hlavně, když šla okolo Ruská osvobozenecká armáda, okolo statku, tak ti nás osvobodili od všeho dobytka – slepice pozabíjeli, udělali na dvoře oheň a opékali si slepice. Sovětská armáda nás takhle osvobodila. Nejlepší krávu vyvedli ze chlíva a propíchli ji vidlemi. Vím, že přišli k dědečkovi a babičce a stoupli ke skříním a vyhazovali věci ze skříně a babička to zase nosila zpátky do skříně, protože oni to chtěli odnést těm chudým. Nás brali jako nepřátele už tehdy, nepřátele režimu nebo nepřátele lidí vůbec jsme byli. Tím, že jsme se narodili na statku, jsme byli ti špatní."