Vojtěch Janoušek

„Pamatuji si, že když maminka přišla od manželova procesu domů, byla rozčilená a říkala: ‚Vždyť ten náš advokát je k ničemu! Dali mu deset roků! Deset roků mu dali, a on říkal: To berte! Byla to velezrada. Dali mu spodní hranici trestní sazby.‘“

„Naproti nám přes ulici bydlel funkcionář komunistické strany a jeho dvě děti byly přibližně v našem věku. Hovořím o mně a o sestře Ludmile. Tenkrát nesamozřejmě nejezdilo tolik aut, takže se ulice používala běžně na místo na hraní. A nevím, nějak jsme se s nimi dostali do řeči, kdo co má, kdo má většího bráchu, a to my máme toto... To mi musely být asi čtyři roky, když jsem jim řekl: ‚A my máme doma pušku a my vás zastřelíme!‘ Táta měl potom co vysvětlovat. Pravda, měli jsme doma pušku, po dědovi nějakou starou brokovnici. To jenom tak na dokreslení.“

„Návštěvy se konaly v Milíně. Hned u nádraží byl takový dřevobarák, okolo bylo oplocení ostnatým drátem, v rozích stáli čtyři se samopalem. Vpustili nás do toho dřevobaráku, tam byla taková větší místnost a tam prakticky lidi z jednoho vlaku, který byl snad až ze Slovenska, specielní vlak, tak jsme tam čekali, až přivezou vězně s autobusy z lágru sem k té návštěvní místnosti. No a vždycky přivezli autobus, byly návštěvy a ostatní čekali, pak zase autobus atd. Tam se sedělo tak, že na jedné lavici seděl potrestaný, esenbák, potrestaný, esenbák, potrestaný a naproti na stejnou šířku se tísnili rodinní příslušníci.“

„Protože otec pocházel ze zemědělství, tak si tam za barákem udělal malý záhoneček a zasadil si tam nějaké kytičky. A když mu na to ten policajt přišel, tak mu to hezky rozšlapal tak, aby to viděl, že mu to šlape. Tak to se ho tedy asi dost dotklo, protože na to neopomněl ve svých vzpomínkách vzpomenout. Takže roky ubíhaly. Pracoval na povrchu, stavěli sídliště, říkalo se na Březových Horách a teď vím, že to je sídliště Zdaboř. Bylo to naproti Svaté Hoře a to také zmiňuje, že pohled na Svatou Horu byl útěchou nejen jemu, ale i spoustě dalších. Sliboval, že se tam také potom, až se dostane ven, podívá.“