Voda byla spravedlivá, režim ne. Mámu zavřeli na pět let, tátu na patnáct
Gabriel Janoušek se narodil 29. listopadu 1940 v Turnově. Měl ještě o rok starší sestru a doma mu neřekli jinak než Borek, což se přeneslo do celého jeho života. Jeho otec Gabriel Janoušek byl předválečným důstojníkem československé armády a během války se zapojil do odboje. Na jaře 1944 ho zatklo gestapo a nacisté ho uvěznili v Terezíně, odkud ho převezli do koncentračních táborů Flossenburg a Dachau. V květnu 1945 se vrátil živý domů, děti ho však nepoznávaly. Po komunistickém převratu v únoru 1948 zahájil Gabriel Janoušek odboj proti totalitnímu režimu. Po zatčení dostal u soudu za velezradu 15 let vězení. Jeho manželka Božena šla do žaláře na pět let, poněvadž svého muže neudala. Děti vychovávaly odděleně tety, sestry tatínka a maminky. Maminka strávila ve vězení celých pět let, otce propustili po deseti letech při amnestii v roce 1960. Po základní škole nastoupil Gabriel Janoušek na učební obor elektrotechnik pro přesné přístroje, poněvadž jako syn vlastizrádce nesměl studovat střední školu. Až potom mohl večerně vystudovat jedenáctiletku, což bylo tehdejší gymnázium. Po dvouleté vojenské službě se mu na několikátý pokus podařilo dostat na dálkové studium Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického (ČVUT). Od dětství se věnoval vodáckému sportu. Na mistrovství světa v roce 1965 v rakouském Spittal an der Drau získal s Lídou Sirotkovou zlatou medaili na kánoi smíšených dvojic a stříbrnou medaili v závodě hlídek. Na mistrovství světa 1967 v Československu vybojoval s Milanem Horynou stříbrnou medaili ve sjezdu i ve slalomu. Na mistrovství světa 1969 ve Francii skončili s Milanem Horynou třetí, na mistrovství světa 1971 v Itálii druzí. Na letních olympijských hrách 1972 v Německé spolkové republice se jejich loď převrátila v předposlední brance, v opačném případě by jim neunikla medaile. Skončili jedenáctí. Po olympiádě skončil s reprezentační kariérou. Pracoval na ČVUT jako výzkumný pracovník, jeho specializací byla kybernetika. Kvůli uvěznění svých rodičů v padesátých letech nesměl až do pádu komunismu v roce 1989 vyučovat. Pak se mu sen splnil a stal se na ČVUT pedagogem. Do důchodu odešel v roce 2010. V roce 2022 žil střídavě v Praze a ve Špindlerově Mlýně. S kamarády stále jezdil na raftech a účastnil se závodů dračích lodí. S manželkou vychovali syna, jeden vnuk se věnoval snowboardingu, druhý hokeji.