„Mně po maturitě řekli (maturitní komise, pozn. ed.)… a byla jsem výborná žákyně. Uměla jsem v tu dobu… měla jsem základy šesti jazyků. A chtěla jsem jít studovat jazyky. A oni mi po maturitě řekli, že je zapotřebí, abych se sžila s dělnickou třídou, a že na žádnou vysokou školu mě nepustí. Takže mě nepustili. Nervově jsem se zhroutila, byla jsem půldruhého roku úplně mimo. Hrála jsem si na písečku se sousedními dětmi. Nechápu to, ale pravděpodobně to nebylo jednorázové rozhodnutí té komise. Když si to dnes vše promítám, tak tam se to vše na té škole už připravovalo, komu to povolí a komu ne. Například já, která jsem měla z češtiny vždy nejhorší známku dvojku… jedničky a dvojky. Bylo to mé zaměření, mně jazyky nedělaly problém. Čili učila jsem se dobře. A já jsem dostala z maturitní písemky z češtiny pětku s tím, že byla špatně orientovaná. Tenkrát se se mnou… a asi by tam bývali ani žádné chyby nenašli, pochopitelně. Gramatické chyby tam nebyly. Protože výsledek řekli: ,Byla špatně orientovaná, maturitní písemka za pět.‘ Načež přišla ústní zkouška a já si vytáhla otázku ‚novináře‘. A protože jsem milovala Čapka, tak jsem vyjmenovala nějaké novináře a začala jsem mluvit o Čapkovi. A oni mě tedy krutě zarazili, že si nepřejí, abych zmiňovala jenom Čapka…“
„Ještě v roce 1945, hned jak to bylo možné, tak jsem znovu naskočila do Sokola. Pochopitelně potom tady v Jablonci. Tady byl velice dobrý hlavně dorostenecký Sokol. Velice dobrý a mnoho lidí. Vzpomínám si, když jsme jeli na slet v roce 1948, tak já jsem vlastně ještě mezi dorostenky nepatřila, věkově jsem tam nepatřila. Ale tehdy si nás vybrala vedoucí dorostenek Boženka Měšťánková. Vybrala pár schopných děvčat z žactva a vzala nás s sebou na slet. Takže jsem cvičila na sletu už mezi dorostenkami. Zase bych dnes úplně brečela, když jsme vcházely do té Brány borců… ach jo. V mládí má člověk dojmy ještě daleko mocnější nežli v dospělosti. Dívek, to bylo tisíce, možná deset tisíc děvčat. Byl plný Strahov. Dorostenky tehdy měly cvičení s bílými kroužky s kovově modrými chitony (takové cvičební úbory) a bílé kroužky. A bylo to jednak takové jako dívčí a jednak hrozně dojemný, záplava prostě… ach jo. Šli jsme v průvodu Prahou a volali jsme: ,Ať žije ten, koho máme rádi!‘ Ale v tu dobu už byl prezidentem Gottwald, takže jsme nechtěli křičet Beneše. Měli jsme rozkaz volat: ,Ať žije ten, koho máme rádi!‘“
„Já si asi… jestli to bude stačit, uvědomuji jenom jedno. A zase brečím. Já jsem tehdy byla opravdu moc nemocná, takže jsem do Prahy, i když mě syn lákal, tak jsem jet nemohla. Já jsem se nemohla hnout. A vím, že jsem tehdy řekla: ,Český prezident na českém hradě.‘ Tak jestli vám to takhle stačí. … já si utřu slzu.“
Milena Janouchová, rozená Jezberová, se narodila 15. září 1934 v Praze. Téměř celou válku prožila na Letné. Několikrát se ukrývala před nálety spojenců na Prahu. Necelý poslední rok války strávila s maminkou a bratrem ve Vysokém nad Jizerou. Zde potkávala příslušníky Hitlerjugend a zažila osvobození sovětskými vojsky. Po válce se s celou rodinou přestěhovala do Jablonce nad Nisou. Vstoupila zde do Ymky, Skautu a opětovně i do Sokola. V červnu 1948 se zúčastnila všesokolského sletu. Její otec si v Jablonci nad Nisou otevřel autoškolu. Tu mu komunisté znárodnili a v roce 1960 ho na jeden rok uvěznili v Leopoldově. Po skončení gymnázia chtěla Milena studovat jazyky na vysoké škole. Maturitní komise jí to v roce 1952 zakázala. Psychicky se zhroutila. O rok později jí strýc pomohl přihlásit se na nově vzniklou Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze. Povolili jí pouze dálkové studium. Začala pracovat jako učitelka na střední průmyslové škole. Od roku 1957 pracovala dvanáct let v podniku Autobrzdy Jablonec nad Nisou. Má dvě děti a je aktivní členkou oddílu oldskautů. Zpracovala kroniku skautingu na Jablonecku. Od skončení války žije trvale v Jablonci nad Nisou.
Dorostenky Sokola Jablonec n/N 1947 - 1948 (účastnice Všesokolského sletu 1948, Milena Janouchová v první řadě vlevo; vedoucí dorostenek Božena Měšťánková uprostřed v bílé halence)
Dorostenky Sokola Jablonec n/N 1947 - 1948 (účastnice Všesokolského sletu 1948, Milena Janouchová v první řadě vlevo; vedoucí dorostenek Božena Měšťánková uprostřed v bílé halence)
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
