Ing. Stanislav Janků

„Když zde byla sovětská armáda, tak my jsme byli vystěhovaní doma v podkroví a oni si obsadili spodek. To byl nějakej major sovětské armády a měl s sebou ‚pucfleka‘ a pobočníky, tak byli tam tři. Ty spodní místnosti si obsadili a chtěli, že to vybourají k sousedům, že oni chtějí ‚četyre komnata‘, naštěstí to neudělali. Co jsem tehdy zažil, tak to byl jejich politruk, nevím, kdo to byl přesně, z jejich zřejmě vojenské policie. Ten přišel a otvíral dveře nohama, zvedl nohu a kopal do kliky a před ním se ten major třásl, ten byl úplně zelenej a my jsme na to koukali.“

„To bylo s páterem Kusalou, po PTP nastoupil v Jamným jako administrátor a tehdy tam přišel nějaký chlap, a když přišel, tak jsem šel do sousední místnosti, dveře byly otevřené. Ten chlap mu začal vykládat, že utíká z kriminálu a že je syn nějakého významného člověka ve školství, a takový nějaký kecy tam měl, a že dva dny vůbec nejedl, tak on šel, ukrojil mu krajíc chleba, do hrnku nalil mlíka a donesl mu to, chlap odešel. Přišel za mnou a říká, slyšel jsi to? Slyšel. A co tomu říkáš? Já si myslím, že je to fízl, no, já si to myslím taky, ale co teď? V dědině nikdo nebyl, kde by to oznámil, tak sedl na motorku a jel do sousední dědiny do Zhoře, kde byl policajt. Policajt byl ožralý v hospodě, vůbec s ním nebyla žádná řeč, tak to nahlásil tehdy starostovi té Zhoře, byl za to nakonec zavřený, dostal za to dvě leta.“

„Tehdy jsem ho jel navštívit, vešel jsem do branky, kterou se šlo na dvůr, a hned mě zezadu rejpl samopal, no nebylo mně dobře. S tím samopalem v zádech mě dovedli na faru do kuchyně a tam mě samozřejmě zpovídali co, proč a zač? Pokud se týká mě, tak nic, to je celkem nezajímalo, když jsem řekl, že jsem studující, jak jsem měl v občance napsané, a že mám prázdniny, a že když tam jedu, tak jsem se za ním zastavil. Jeho jsem vůbec neviděl, potom mě vyvedli a tím to pro mě skončilo. Ale později, když už jsem se s ním setkal, když už byl propuštěný a dělal u Slámy na pile, jako kněz bez státního souhlasu samozřejmě, tak jsem se od něj dozvěděl, že ho vezli cestou do Prahy a chtěli po něm, aby dělal sekretáře tehdejšímu administrátorovi, vlastně to byl biskup, jméno si nemůžu vzpomenout (Antonín Eltschkner). Že ho tehdy pouštěli do rybníka a hrozili mu, že ho utopí, svázaného samozřejmě, a chtěli po něm, aby tam nastoupil jako sekretář a sloužil vlastně jim, což on odmítl, tak byl potom zavřený, i když bez soudu (dva roky internace v Želivě).