Ludmila Jahnová

„Staříček se vzpouzel několik let. Také byl velmi omezován ve všech směrech a byl na něho činěn nátlak, aby do jednotného zemědělského družstva (JZD) vstoupil. Vědělo se, že JZD špatně hospodaří. Ti první hospodáři, kteří tam vstoupili, tam šli rádi. Neměli zkušenosti nebo byli líní. Dokonce jsem slyšela, že někteří byli schopni zasadit něco opačně. Místo aby šly kořínky dolů, tak zasadili sazenice kořínky nahoru. Ti, kteří hospodařili na svém, a bylo jich v obci více, kteří nechtěli do JZD vstoupit, naopak měli zájem a znalosti. Přinesli si zkušenosti z domova po svých rodičích. I moji staří rodiče to měli v krvi. Všichni byli pracovití. Proto se jim nechtělo vstoupit, ale nátlak ze strany komunistů byl velký.“

„Tehdy ještě byly pravé čtyři roční období, ale když se přehrada plně napustila, bylo cítit, že najednou byla aspoň první polovina zimy mírnější. Taky tam přestalo tolik pršet. Věděli jsme, že právě prší v Opavě, nebo kousek od nás směrem na Olomouc na druhé straně přehrady, ale v Leskovci nic. Sama jsem si to vysvětlovala a představovala tak, že když se ta masa vody odpařuje a jde to směrem nahoru, vznikne něco jako deštník. Později jsem se leckde dočetla, že to tak opravdu bylo. První půlka zimy byla najednou teplejší o pár stupňů než v trošku vzdálenějším okolí. O něčem to vypovídalo. Ta voda, alespoň v první polovině zimy, to okolí částečně ohřívala. Zatímco teplota vzduchu se mění rychle, teplota vody tak neskáče. Voda měla nakumulovanou nějakou teplotu a vydávala to teplo postupně. Když udeřily mrazy v druhé polovině zimy nebo k jejímu konci, tak to už stojatější voda v zátokách zamrzla a chladila. Ty změny byly hodně znát i na deštích.“