Boris Iljin

* 1953

  • „Já jsem ztratil rodinu a ještě ke všemu jsem zůstal bez domova. Když začali stavět domy pro oběti a tvrdili, že strádajícím budou poskytovat bydlení... Přidělují byty, jsem na seznamu, ale zatím jsem žádný dekret nedostal.“

  • „Našel jsem dceru a vnuka, ale vnučku jsem mezi mrtvými nenašel. Doteď nevím, koho jsem pohřbil. Mám naději, že holčička je naživu. Takové jsem měl naděje. Byl jsem si jistý, že to tak je. I tři svědkyně mi tvrdily, že ji viděly živou. Šestého prosince přišlo do Beslanu: ‚Přijeďte si vyzvednout rakev s mrtvolou dítěte.‘ Ale nebyl tam žádný zdravotnický personál, ani nikdo od policie nebo státního zástupce, nikdo tam nebyl. Jenom sestra, která měla službu, mi povídá, ať podepíšu převzetí těla. Já jí říkám: ‚Počkejte, já to podepíšu, je tam napsáno Narmatovová Zarina Rustamovna, ale můžu otevřít rakev a podívat se?‘ ‚Otevřít to nejde. Podepište tohle potvrzení, že vnučka zemřela.‘ Já jí povídám: ‚Jak to můžu podepsat, když jsem doteď nedostal žádné výsledky DNA?‘ Na to mi řekla, že stejně nikomu nic nedokážu, ale aspoň dostanu milion a pak můžu pátrat dál. Oni prostě potřebovali otázku pohřešovaných uzavřít. Jsou buď mrtví, nebo oběti. To je celé. Otázka pohřešovaných prostě musela být uzavřená do konce roku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Beslan, 01.06.2014

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Pamětníci teroristického útoku v Beslanu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Případy pohřešovaných museli mít uzavřené do konce roku

Boris Iljin
Boris Iljin
zdroj: archiv post bellum

Boris Alexejevič Iljin se narodil v roce 1953 v Uzbekistánu. Jeho matka pochází ze Severní Osetie. V létě 2004 jel s matkou, dcerou a vnoučaty do Beslanu navštívit bratra, který musel na operaci. Protože na konci srpna už nesehnali letenky zpět do Taškentu, domluvili se, že vnučka nastoupí do první třídy v Beslanu. Ráno 1. září vedla dcera Borise Iljina vnučku slavnostně do školy. Pamětník zůstal doma, chtěl se oholit, a odpoledne měl vyzvednout vnučku ze školy, zatímco dcera bude shánět letenky a balit. V jedenáct hodin uslyšel výstřely z kulometu, spolu s bratrem jeli autem ke škole, ale už se tam nedostali. Tři dny, kdy byla škola obsazena, obcházel okolo. V jednu chvíli byla jeho dcera s vnukem málem propuštěna spolu s nejmenšími dětmi - ale vrátila se i pro vnučku a znovu se ven už nedostala. Když všechno skončilo, svou dceru a vnuka našel Boris Iljin v márnici. Vnučka nebyla nikdy nalezena. Existují svědkové, kteří tvrdí, že se s ní setkali ve stanu ministerstva nenadálých událostí. Objevila se také na fotografiích těch, kteří byli dovezeni do nemocnice. Na žádném z oddělení ani v márnici ji ale nenašli. Až 6. prosince zavolali pamětníkovi z prokuratury, aby si přijel vyzvednout ostatky. Rakev ale odmítli otevřít a požadované testy DNA provázela řada podivných okolností. Ani po uzavření vyšetřování nebyl jeho život klidnější. V roce 2006 zažil ozbrojený útok v domě, kde bydlel. Říká, že násilná přepadení pozůstalých nebyla ojedinělá, útočníky zřejmě lákalo vysoké odškodné, které dostali.