Jaroslav Hrubeš

„A u té kanceláře byl nějaký civilista a říká mi: ‚Ty jsi Jarda Hrubeš?‘ Já říkám ‚ano‘. Řekl, že až budu uvnitř, nemám dělat hrdinu a mám na všechno kývnout. Poděkoval jsem mu a šel jsem dovnitř. Tam mi Němec řekl, abych se posadil, dal mi papír a tam byl transport do Terezína. To víte, že jsem byl asi bílý jak křída. Vrátil jsem mu ten papír a on ho přetrhl a hodil do koše. Začal plynně česky. Povídal mi, že v Praze studoval sedm let – proto mluvil tak dobře česky. Řekl: ‚Do Terezína nepůjdeš, půjdeš do pracovního tábora. Já si to musím obhájit. Úplně tě pustit nemůžu.‘“

„Tenkrát jak napadli Rusové Maďarsko, to bylo v roce 1956, tak samozřejmě komunisté hned vyhlásili brigády. Odpracovat jednu směnu na Maďarsko. Pracoval jsem v leteckém závodě v Letňanech. Komunisté tedy udělali schůzi, kde se ve velké hale sešli všichni pracovníci. Ředitel na schůzi říkal: ‚Soudruzi, situace je taková… A navrhli jsme, že bychom mohli udělat směnu na to Maďarsko. Kdo souhlasí, ať zvedne ruku.‘ Tak všichni zvedli ruku. Prý zda je tam někdo, kdo nesouhlasí. Jediný, kdo nesouhlasil, jsem byl já. Prý proč nesouhlasím. Řekl jsem, že mi to připadá divné. Že jsem neslyšel, že by se ptali lidí, proč souhlasí. Ale souhlasit bylo prý samozřejmé. Řekl jsem, že je tedy taky samozřejmé, když nesouhlasím. Musím prý vysvětlit proč. Řekl jsem, že nemusím, ale že jim to vysvětlím: Žádnou škodu jsem na Maďarsku neudělal, ani nikdo z naší republiky, tak nevím, proč bychom měli dělat osm hodin na Maďarsko.“