Václav Hrdlička

„Jednou ráno k nám přišli četníci. Ještě jsem ležel v posteli, ale slyšel jsem, jak říkají tátovi: ,Už je to, Vašku, dobrý, už odešel.‘ Ten Rus (ukrývaný parašutista, pozn. ed.) asi za dva nebo tři dny vylezl z úkrytu, byl ozbrojený, měl granáty a vysílačku. Když četníci viděli, jak leze z té kůlny, otočili se zády, zvedli ruce a nechali ho odejít. Jednou jsem ho viděl, když už tady byli Rusové, koupal se v rybníce nahý. Vláďa, myslím, že byl mladší, se v posteli zastřelil. Pamatuji se na jeho pohřeb. Nemohl unést, že přišli o maminku. Ten druhý, Miloš, u nás žil, vzal si nějakou paní ze Slaného. Nakonec mu parta komunistů napsala na vrata: Tady žije kulak. Zachránil ruského důstojníka a oni z něho udělali kulaka. Jak to potom s ním dopadlo, to nevím. Hospodářství šlo asi do družstva. Byla po něm dcera, na tu si pamatuji, že dělala u nás v ,Traktorce‘. My jsme tam lepili takové řemeny, tak tam dělala. Oni už potom bydleli ve Slaném.“

„V roce čtyřicet čtyři žili v obci Hřešice vedle Pozdně dva mládenci s matkou. Měli větší hospodářství. Když šli chlapci ráno pracovat na pole, přišel k nim ruský voják. Byl to prý důstojník a měl padák. Padák zakopali na poli a jeho vzali domů. Bez vědomí matky mu připravili v kůlně bunkr, aby - kdyby přišli Němci - bylo možné ho zazdít. Zřejmě jak vysílal, tak ho Němci objevili. Viděli jsme, jak nad pozdenským údolím přelétávalo letadlo, a pak jednou v neděli odpoledne, když jsme na hřišti hráli fotbal, jsme viděli, jak němečtí vojáci jedou do Hřešic. Bichrtovic chlapci chtěli jít shodou okolností odpoledne do biografu ve Mšeci. Podívali se dolů z vrchu a viděli přijíždět Němce k vesnici. Než se dali na útěk, zazdili ruského kapitána, proběhli strouhou a první jejich štací byl nad Královicemi Řípec, protože do lesů se báli jít. Němci obsadili Hřešice, všichni lidé museli na náves ke kapličce. Nemocné vynesli na dvorky třeba i s postelí. Na návsi postavili dva kulomety a namířili je na paní Bichrtovou. Chtěli ji donutit, aby prozradila úkryt ruského parašutisty. Podle slov bratrů o ničem nevěděla. Paní Bichrtovou pravděpodobně odvezli do Terezína, kde prý zemřela.“