Vezli nás na otevřeném voze dvě stě padesát kilometrů od domova
Jan Hrdina se narodil 28. srpna 1942. Jeho otec Jan (1912–1991) měl jeden z největších statků v podorlické obci Bystřec. Matka Marie (1920–2011) v hospodářství pomáhala a kromě nejstaršího Jana měla dalších šest dětí, narozených v letech 1945, 1947, 1949, 1951, 1955 a 1957. Po roce 1948 začalo pronásledování soukromých zemědělců. Předepisováním nadměrných dodávek, které nemohli splnit, zavdávala komunistická mašinerie důvod k dalším restrikcím. Sami přitom neměli z čeho žít. Hrdinovi dostali za nesplnění zemědělských dodávek za rok 1951 pokutu 40 000 korun. Druhého září 1952 byl Okresním soudem Lanškroun pamětníkův otec Jan Hrdina odsouzen k tříměsíčnímu vězení a další pokutě. Podobně byli postiženi další statkáři v Bystřeci, a nezůstalo jen u toho. O pár měsíců později byli tři největší sedláci exemplárně potrestáni vystěhováním z obce. Hrdinovi byli vystěhováni 12. června 1953. Jejich majetky zabralo JZD a oni si mohli vzít jen to nejnutnější. Kdyby jim dědeček na cestu s sebou nedal čtyři pytle mouky, neměli by co jíst. Celou noc jela rodina s pěti dětmi a babičkou na otevřených vozech do 250 kilometrů vzdáleného státního statku Hluboká nad Vltavou. Tam rodiče pracovali ve státním statku a zejména maminka dělala ty nejtěžší práce. Tehdy jedenáctiletý Jan začal v novém bydlišti chodit do školy a někdy se potýkal s odsudky učitelů na svou adresu. Kvůli svému původu nemohl on ani jeho šest sourozenců studovat to, co by sami chtěli. Hrdinovi se usadili ve Zlivi. Jan se vyučil mechanizátorem v Třeboni a od roku 1960 pracoval jako opravář zemědělských strojů. V roce 1966 se rodina odstěhovala do Boharyně u Hradce Králové, ale Jan se brzy vrátil do Zlivi. V roce 1967 se tam oženil s Růženou Buchtelíkovou a narodily se jim dvě děti. Jan pracoval v místní továrně na výrobu šamotového zboží. V roce 1968 napsal dopis na vyšší místa o bídných pracovních podmínkách ve fabrice a byl kvůli tomu označen za rebelanta. Rodový statek v Bystřeci byl v roce 1985 zbourán, zůstal z něj jen výměnek, který dostala rodina vrácený v devadesátých letech. V roce 2021 bydlel ve Zlivi a jako poselství mladé generaci uvedl pamětník nutnost vzdělávat se a poznávat vlastní historii.