„To jsme dělaly, že jsme jim chtěly pomoct. Protože se o nás lidé na Vysočině starali, tak jsme se zase snažily, abychom jim v něčem pomohly. Když nám přivezli zdravotní materiál, vatu a obvazy, a já nevím, co ještě mám říct, tak jsme se snažily jim nadělat balíčky, aby to měli u sebe. Když byl raněný, aby to mohl využít. [A třeba vařila jste jim nebo tak něco?] To maminka. [Maminka.] Maminka. Většinou teda vařili lidé, u kterých jsme byly.“
„Právě tady [mám] takový ten [příběh]. Maminka říkala tatínkovi: ,Hele, ty jsi pořád venku v lese, tady se na Vysočině proslýchalo, že se tam zdržují partyzáni, a ty nic neříkáš.‘ Tatínek říkal: ,No však se dočkáš.‘ Za pár dní zaťukal někdo na okno a přišel komisař s velitelem domlouvat, jak by to mohlo být, jestli je přijmeme. Samozřejmě že jsme je přijali. Byli to naši, byli to Sověti. Tak jsme se snažili jim pomoci, jak se dalo.“
„Různě jsme chodili. Teď si to honem nevzpomenu. Jezdili tam po silnicích gestapáci a my jsme se museli dostat přes další vesnice do Poděšína. To už tál sníh, my jsme [byli] celí mokří a úplně zničení. Tak jsme se do toho Poděšína dostali.“
„Jarmila se vdala v té době nějak na podzim a přestěhovala se s manželem do Žďáru [nad Sázavou]. Tam dostali byt, takže tam žili, jenže gestapáci je stejně otravovali. [Jak?] Každý den ji tam jeden gestapák přišel kontrolovat, jestli neví, kde má rodiče. Ona říkala: ,Jak to mám vědět, když jsem tady, a rodiče nevím, kde jsou?‘ To už jsme byli odejití. Každý den tam chodil.“
„Tak jsme zase museli odejít. Pak jsme byli ve Velké Losenici u známých. On to byl četník, tak četník nebyl tak podezřelý. Tam jsme žili nějaký čas. Tam nám přivezli četníci z Prahy zdravotní materiál a s maminkou jsme zase dělaly zdravotní balíčky, aby to mohli [partyzáni] mít v kapsách. A mezitím náš štáb, kterému velel major Fomin, byla tam lékařka Lída, radistka Máša, radista Saša a pak naši někteří chlapci, se přesunoval a padl do rukou Němcům. Takže tam byli postřílení.“
Irena Hrbáčková, rozená Hlávková, se narodila dne 14. 9. 1930 ve Vojnově Městci na Vysočině v tehdejším Československu. Vyrůstala v Račíně, vychodila obecnou školu a poté docházela na měšťanskou školu. To již probíhala válka a do protektorátu byla dne 26. 10. 1944 vysazena sovětská partyzánská brigáda Mistr Jan Hus s velitelem Alexandrem Fominem. K partyzánským jednotkám se přidal Irenin otec Viktor a bratr Miroslav. Později byli partyzáni v domu rodiny Hlávkových ubytováni a pro následné obavy ze zatčení odešla s partyzány „do lesů“ celá rodina. Putovala tedy i maminka a malá Irena. Přebývaly u českých obyvatel v jednotlivých vesnicích a partyzánům pomáhaly s vařením a připravováním zdravotních balíčků. Po válce si Irena Hrbáčková dodělala měšťanskou školu a odešla na učení do šumperského Moravolenu, kde poté pracovala ve Výzkumném ústavu lýkových vláken. V roce 1951 se provdala za vojenského spojaře a vzhledem k manželově povolání celá rodina často cestovala. Žila tak postupně v Novém Mestě nad Váhom, ve Znojmě, v Havlíčkově Brodě, v Táboře a v Písku. V posledních dvou jmenovaných městech pracovala Irena Hrbáčková po boku svého muže jako spojařka na vojenské telefonní ústředně. V současnosti žije Irena Hrbáčková v Písku. Paní Irena Hrbáčková zemřela dne 16. 09. 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
